V práci mám kolegyni, jejíž plat není příliš vysoký. Nepečuje o sebe a nikdy nechodí do kosmetického salonu. Vždycky mě zajímá, co se děje s jejími penězi. Pracuje, bydlí u rodičů, nemá hypotéku na byt jako ostatní, a přesto zvládá uživit své dítě – bývalá tchyně se o něj stará na plný úvazek, navíc od něj dostává výživné. Ukazuje se, že Alina musí platit rodičům nájem a bývalé tchyni za péči o dítě na plný úvazek, navíc od něj dostává výživné.
Alina s námi začala pracovat teprve před několika měsíci, ale rychle jsme se spřátelili. Máme mnoho společných zájmů a naše děti jsou podobného věku.
Alina mi řekla, že se rozvedla s manželem a přestěhovala se ke svým rodičům. Její rodiče jsou dobře situovaní lidé; oběma je kolem padesátky, mají dobrou práci a vlastní dům za městem. Každou dovolenou tráví v zahraničí. Když se jejich dcera vrátila domů, dali jí k bydlení jeden pokoj.
Myslela jsem si, že tam možná bydlí zadarmo, ale ve skutečnosti od ní od začátku brali peníze. Žena je prostě ráda, že to dělají její rodiče a ne cizí lidé – pro dítě je vždycky lepší, když je to rodina. Také jí dali vlastní poličku v lednici, aby nepoužívala jejich věci; občas dají dítěti nějaké ovoce.
Nechápu, jak můžete být tak nechápaví, navíc Alina po odchodu manžela neměla prakticky nic, takže prvních pár měsíců musela bydlet u rodičů.
Před rozvodem jsem se o dítě starala sama. Později jsem hledala chůvu a našla tchyni své kamarádky. Zeptala jsem se jí, jestli nemá někoho hlídacího, ale nabídla se mi sama.
Aline se líbila představa, že by se o vnuka starala její snacha, protože věděla, co má a nemá rád, a mohla na něj dohlédnout. Žena byla zodpovědná, a tak Aline souhlasila. Tchyně by se však v případě potřeby mohla o dítě postarat také.
Vše by bylo v pořádku, kdyby Alina měla peníze, ale ty nemá a nemůže si dovolit žít sama. Nechápu, jak se rodiče mohou takto chovat ke svému dítěti…..