Před Vánocemi jsme se s manželem vážně pohádali. Byla tak vážná, že požadoval rozvod. Všichni jsme se sešli u rodinného vánočního stolu a on začal mluvit o stavbě domu. Už ho nebavilo žít s mými rodiči. Tehdy vyšlo najevo mé tajemství – něco, co jsem mu chtěla říct už delší dobu, ale nenašla jsem vhodnou příležitost.
Vždycky jsem žila s matkou a babičkou. Otce jsem neměla. Babička s matkou bydlely ve dvoupokojovém bytě, ale pak se každá přestěhovala do vlastního bytu a jen nepatrně zvýšila platby nájemného. Během této doby jsem byl mimo školu. Jeden z bytů mi byl odkázán v závěti; matka chtěla, abych měl něco vlastního. Pronajal jsem si tedy byt a peníze z něj jsem použil na zaplacení svého vysokoškolského studia.
Po svatbě jsme se přestěhovali k manželovým rodičům. Dál jsem si pronajímala byt a šetřila peníze na bankovním účtu. Manželovi jsem o tom neřekla, chtěla jsem ho později překvapit. Když manžel řekl svým rodičům, že stavíme dům, souhlasili s tím, že nám dají peníze, ale jen pokud totéž udělá moje matka.
Měla jsem s nimi souhlasit a dát mámě peníze, které jsem vybrala, aby to vypadalo, že je vybrala ona, ale místo toho jsem jí všechno řekla – o penězích i o bytě. Později jsem si uvědomil, že to nebyla ta nejlepší chvíle na odhalení tohoto tajemství. Každopádně tchyně hned řekla, že bych tam měla bydlet, jakmile se vdám, a ne u nich.
Tento byt byl pro nás úžasným dárkem od mých rodičů. Zvlášť jsme po něm toužili, protože jsme na jeho koupi s manželem tvrdě pracovali. Za to se manžel urazil, že jsem mu zatajila samotný fakt, že tento byt vlastním. Říkal, že mi nikdy nemůže věřit. Pohádali se, já jsem si vzala věci a odešla do jiného města, aniž bych se vystavila finančním problémům.
Nechápu, proč mi to chtěl udělat. Měli jsme se dělit o byt a peníze. Nechci se ptát ani se ponižovat před manželem nebo jeho rodiči. Máma se obává, že je to všechno kvůli ní, že jsi měla říct pravdu hned, alespoň manželovi, když už ne jeho rodičům. Co se k tomu dá teď říct?