**Pozdní Rozloučení: Rozchod na Cestě Domů**
Poté, co se jemně rozloučil s milenkou polibkem, Jakub Novák nasedl do auta a vydal se domů. Na okamžik zastavil před vchodem do domu, zhluboka se nadechl a v mysli opakoval slova, která řekne své ženě. Vyšel po schodech a odemkl dveře.
Ahoj, pronesl Jakub. Aleno, jsi doma?
Jsem, odpověděla žena klidně. Ahoj. Tak co, mám osmažit řízky?
Jakub si slíbil, že bude přímý, rozhodný, bez vytáček jako muž činu! Byl čas ukončit ten dívný život, dokud ještě cítil na rtech teplo milenčiných úst, dřív než ho znovu pohltí všední starosti.
Aleno, odkašlal si a upravil hlas. Přišel jsem ti říct že se musíme rozejít.
Zprávu přijala s podivným klidem. Alena nebyla žena, která by se snadno rozčílila. Kdysi jí proto Jakub říkal Alena Ledová.
Co tím myslíš? zeptala se, nehybně stojíc ve dveřích kuchyně. Nemám smažit řízky?
To je na tobě, řekl Jakub. Chceš-li, osmaž je; nechceš-li, ne. Já odcházím. Za jinou ženou.
Většina žen by zareagovala zuřivým výbuchem, možná by po muži letěla pánev. Ale Alena nebyla jako většina.
Ach, jaká tragédie, zamumlala. Přinesl jsi moje boty ze ševce?
Ne, přiznal Jakub překvapeně. Jestli je to tak důležité, hned pro ně jdu!
Poslyš zavrčela Alena. Ty jsi vždycky takový, Jakube. Pošleš hlupáka pro boty, a on ti přinese staré.
Jakub se urazil. Drama, které si představoval, se rozpadalo. Kde byly slzy, křik, svatá zuřivost? Ale co jiného čekat od ženy s chladnou krví Aleny Ledové?
Myslím, že mě neposloucháš, Aleno! zvyšoval hlas. Říkám ti, že tě opouštím pro jinou, a ty mluvíš o botách!
Přesně tak, odpověděla Alena. Na mí rozdíl ty můžeš jít, kam chceš. Tvé boty nejsou u ševce. Co ti brání odejít?
Žili spolu roky, ale Jakub nikdy nepoznal, kdy Alena mluví vážně a kdy si z něj utahuje. Zpočátku ho právě její klid, její diskrétnost přitahovaly. Nemluvě o její pevné kráse a praktickém naturelu.
Alena byla pevná, věrná a klidná jako kusokamene. Ale teď Jakub miloval jinou. Miloval s vášní, hříchem a sladkostí! Byl čas přestřihnout pouta a vykročit do nového života.
A tak, Aleno, prohlásil Jakub slavnostně s nádechem hořkosti. Jsem ti vděčný za všechno, ale odcházím, protože miluji jinou. Tebe už nemám rád.
Úžasné, řekla Alena, aniž by zvedla hlas. Nemá mě rád, chudáček. Má matka milovala souseda, otec dominové karty a slivovici. A podívej se, jak skvělá žena ze mě vyrostla.
Věděl, že hádat se s Alenou je marné. Každé její slovo vážilo jako kámen. Prvním zápalem pohasl a už se mu nechtělo do konfliktu.
Aleno, ty jsi opravdu úžasná, řekl Jakub trpce. Ale já miluji jinou. Miluji s vášní, hříchem a sladkostí. A odcházím, rozumíš?
Jinou kdo? zeptala se žena. Martu Doležalovou, že?
Jakub couvl. Před rokem měl tajný poměr s Martou, ale nikdy by ho nenapadlo, že Alena o ní ví!
Jak to víš? začal, ale zarazil se. To je jedno. Ne, Aleno, není to Doležalová.
Alena zívla.
Tak je to Klavra Sokolová? Za tou jsi šel?
Mráz mu přeběhl po zádech. Klavra také byla jeho bývalá milenka, ale to už dávno skončilo. Když to Alena věděla, proč nikdy nic neřekla? Samozřejmě, byla tvrz, nikdy nic neprozradila.
Zase jsi vedle, trval na svém Jakub. Není to Sokolová ani Doležalová. Je to jiná žena, úžasná, láska mého života. Nemůžu bez ní žít a odcházím. A nepokoušej se mě zastavit!
Tak to musí být Tereza, uzavřela Alena. Ach, Jakube, Jakube ty jsi opravdu hlupák. Tvůj velký tajemství. Láska tvého života Tereza Vránová, pětatři cett let, jedno dítě, dva potraty Mám pravdu?
Jakub se popadl za hlavu. Uhodla! Jeho románek byl skutečně s Terezou.
Ale jak? zajektal. Kdo ti to řekl? Špehovala jsi mě?
Logické, Jakube, odpověděla Alena. Víš, že jsem gynekoložka léta. Prohlédla jsem půlku žen v tomto městě, zatímco ty znáš jen maličkou část. Stačí mi jeden pohled, abych věděla, kde jsi se motal, ty troubo!
Jakub se zhluboka nadechl a snažil se zachránit důstojnost.
Řekněme, že jsi uhodla! prohlásil pyšně. I kdyby to byla Tereza, nic se nezmění. Odcházím.
Jsi opravdu hloupý, Jakube, povzdechla si Alena. Mohl ses zeptat. Ale není na ní nic zvláštního, je jako všechny a říkám to jako lékařka. Viděl jsi zdravotní záznamy své vášně?
N-ne, přiznal.
Nuže dobře. Za prvé, běž se hned osprchovat. Za druhé, zítra zavolám doktoru Malému, aby tě vzal bez čekání. Pak si promluvíme. Jaká ostuda manžel gynekoložky si vybere nemocnou ženu!
Tak co mám dělat? naříkal Jakub.
Osmažím řízky, řekla Alena, otočila se. Ty se umyj a dělej, co chceš. Pokud chceš zdravou ženu, dej vědět doporučím ti někoho
