Měl se se mnou jinak, ne tak jako s ní říkala jsem si často, když vzpomínám na staré dny.
Kdo je to?
Mobilní telefon Davida ležel na kuchyňském stole, obrazovka nahoru, a Kateřina už přečetla vyskakující zprávu dřív, než stihla pochopit, co dělá. Chybíš mi, můj milý srdíčko, polibek a neznámé jméno Lada.
David se rychle otočil od kávovaru, v očích mu proletěla krátká, ale ostrá mrzutost, rychle skrytá za maskou lehkého podráždění.
Prohrabuješ se v mém telefonu?
Sám se rozsvítil. Kateřina zvedla zařízení, odblokovala ho svým obvyklým gestem. Znali si navzájem hesla. Kdo je ta Lada?
David odvrátil pohled, stiskl tlačítko na kávovaru.
Kolegyně.
Kolegyně ti píše chybíš mi, můj milý?
Kateřina listovala konverzací a prsty se jí chladily s každým dalším zprávovým oknem. Fotky, hlasové zprávy, plány na víkend, které David údajně trávil na konferenci v Brně. Vtipy, které rozuměli jen oni dva. A datum první zpráva v březnu. Teď už byl září. Šest měsíců, sto osmdesát dní, během nichž vařila Davidovi snídaně, čekala ho po práci, plánovala dovolenou a myslela si, že jsou šťastní.
Dášo, už je to půl roku, co si píšete.
Kávovar zmlkl. David si vzal šálek, napil se a Kateřina s jistou odtažitou jasností poznamenala, že manžel je naprosto v pohodě.
Katko, nehraj si.
Nehrát? přivřela oči, snažíce se ve známé tváři vyčíst i jen stín lítosti nebo rozpaky. Nic. Jen únavu člověka, kterého vyrušili od ranní kávy.
Pola roku mě podvádíš a mám mlčet?
David položil šálek, přelezl dlaní po tváři.
Poslouchej, je to těžké vysvětlit. Pojďme si večer promluvit, jsem pozdě.
Odšel. Vzal si kufřík, dátkoval ji po tváři obvyklým gestem a vyloukl se. Dveře se tiše zavřely a Kateřina zůstala stát uprostřed kuchyně.
Znovu a znovu přehrávala zprávy a snažila se v nich najít vysvětlení. Možná to byl žert? Možná jsem něco špatně pochopila? Fotky však nelhaly David a neznámá blondýna v restauraci, na nábřeží, v cizím bytě. Selfie s úsměvy a propletenými prsty.
Kateřina se snažila vzpomenout, kdy to šlo špatně. Ranní rozhovory, společné večeře, plány na větší byt, možná pořízení psa. Nic ne naznačovalo neštěstí. Vůbec nic.
Nebo snad jen nechtěla vidět?
Anna dorazila asi o čtyřicet minut později, rozprskla se po bytě s košíkem croissantů a sedla si naproti na pohovku.
Povídej.
Kateřina vyprávěla nesouvisle, přeskakujíc mezi detaily a emocemi. Anna poslouchala v tichu a tvář se jí stávala čím dál vážnější.
Nerozumím, Kateřina po desetkrát přehrábla vlasy prsty. Všechno bylo fajn. Byli jsme šťastní. Odkud to vůbec prý?
Anna chvíli mlčela, pak opatrně zeptala:
Katko, opravdu jsi nic nepostřehla? Vůbec nic?
Co bych mohla postřehnout? Přicházel domů, večeřeli jsme spolu, o víkendech jsme jezdili na venkov. Normální rodina!
Dobře. Anna se nadechla a Kateřina poznala, že se chystá říct něco bolestného. Pamatuješ, jak jste se seznámili?
Kateřina mrkla.
Co tím máš na mysli?
Přesně tím. Potkali jste se před třemi lety na firemním večírku. Ty tehdy pracovala v jejich účetnictví na outsourcingu.
A co?
A to, že David byl ženatý. S Maruškou. Dva roky, Katko. Dva roky jste spolu byli, zatímco byl ženatý. Pak se rozvedl a oženil se s tebou.
Kateřina otevřela ústa, zavřela je. V hlavě začalo hučet, croissanty zapáchaly sladce a nevhodně.
To je jiná věc, nakonec prosila. Milovali jsme se. S Maruškou už to dávno skončilo, říkal sám. Jen se táhli s rozvodem.
Anna se na ni podívala upřeným pohledem.
David podváděl manželku. Dva roky. S tebou. Proč jsi si myslela, že s tebou bude jinak?
Protože u nás je to jiné! Katka vyskočila, objala se rukama. Protože mě vybral. David se změnil, Aní. Když jsme se vzali, skutečně se změnil.
Anna zavrtěla hlavou.
Nezměnil se, Katko. Je prostě takový. Chápeš? David je člověk, který miluje jen sám sebe. Všechno ostatní jsou jen kulisy. Manželka, milenka, práce. Bere, co chce, kdy chce. Věrnost je pro něj nuda. Omezení patří ostatním.
Ty ho neznáš.
Znám takové, jako on. Anna vzala Kateřinu za ruku. Pamatuješ, jak jsi snila, že odejde od Marušky? Jak jsi čekala na jeho telefon? Jak jsi přesvědčovala sebe, že brzy, ještě chvilku, a budete spolu opravdu?
Kateřina mlčela. Samozřejmě, že si to pamatovala. Každou neprobádanou noc, každou poslední chvíli zrušenou večeři, každou lež, kterou zakrývala před kamarádkami. Dva roky jako milenka ponižující, bolestivé, ale snášela. Čekala. Věřila.
Dosáhla jsi svého, pokračovala Anna chladně, ale bez slitování. Rozvedl se. Oženil se s tebou. A víš, co se stalo? Uvolnila se role milenky. David bez toho nevyjde. Potřebuje adrenalin. Něco zakázané, tajné. Stala ses legitimní manželkou a stal ses nudným.
Nejsem nudná!
Kateřina se posadila zpátky na pohovku. Anna říkala kruté pravdy, ale něco v ní přesto pravdu přijímalo.
Cestovní výpravy. David od dubna začal jezdit na služební cesty. Každé dva týdny, někdy i častěji. Neviděla v tom nic špatného práce je práce. Zpoždění do pozdních hodin, rozhovory, které se protahují. Firemní akce, kam ženy nesmějí.
A postel. Kateřina bolestně vzpomínala poslední měsíce. David přicházel unavený. Líbal ji na čelo. Otočil se k zdi. Přisuzovala to stresu, věku, čemukoli, jen aby neviděla pravdu do očí.
Potřebuji to vidět na vlastní oči.
Sledovat manžela se zdálo hanebné, ale technicky jednoduché. Kateřina si vzala nemocenskou a tři dny po sobě hlídala Davida po práci. Druhý den měla štěstí.
Vystoupil z kanceláře v šest večer, nastoupil do auta, ale nejel domů. Kateřina ho šla taxi, cítila se jako hrdinka špatného detektiva. David zaparkoval před kavárnou v centru, a po pěti minutách k němu nastoupila mladá dívka. Asi dvacet pět, možná šestnáct let, blondýna s moderním střih a sebejistým úsměvem právě Lada, tu, kterou četla v konverzaci.
David vzal Ladu za ruku, přitiskl ke rtům. Něco řekl a ona se zasmála, naklonila hlavu. Známý gest, který Kateřina prováděla před třemi lety. Ten samý restaurace, stejná výloha. David ji sem vzal na první rande a tvrdil, že je to jejich speciální místo.
Seděli u stejného stolu u okna. David objednával Kateřina rozpoznala známé pohyby, i když neslyšela slova. Pravděpodobně doporučil kachní prso a dezert bábovka s šlehačkou. Vyprávěl o dětství v Olomouci a o snech procestovat celý svět. Dívka mu zíraly očima hloubavýma, hladovými, slibnými.
Scéna se opakovala do posledního detailu. David si nedělal starosti s vymýšlením nového scénáře. K čemu, když starý funguje?
Kateřina se vrátila domů a čekala manžela.
Přišel v jedenáct. Vůně cizích parfémů sladkých, květinových, naprosto jiných než její.
Musíme si promluvit.
David povzdechl, sundal saka, pověsil ho na zadní část židle.
Co zas, Katko? Jsem unavený
Viděla jsem tě dnes.
David na okamžik zamrzel, pak jen pokrčil rameny.
Sleduješ, co?
Odpověz.
Jo, potkával jsem se s Ladou. usedl si do křesla, překřížil nohu přes nohu. To nic neznamená, Katko. Poslouchej. David se posunul dopředu a na tváři se objevil ten pravý výraz upřímný, přesvědčivý, důvěryhodný. Ten, kterému věřila tři roky. Miluji tě. Jsi moje manželka. A Lada je jen dobrodružství. Nemá to na nás vliv.
Maruška ti nosila stejný blábol do uší?
David se zarazil.
To je jiná věc.
Ano? Katka se posadila naproti. Podváděl jí se mnou. Teď podvádíš mě s ní. V čem je rozdíl?
Změnil jsem se, Katko. Po svatbě jsem opravdu chtěl být věrný. Ale rozvláčil ruce. Tak se to stalo. Skončím s Ladou. Slibuji. Od dnes jen ty.
Slib zněl hladce, nacvičeně. Katka sledovala manžela a viděla, co nechtěla vidět po všechny ty roky prázdnotu za hezkými slovy. Zvyk lhát, který se stal druhou přirozeností. Egoismus zahalený charismatem. David neuměl milovat nikoho kromě sebe. Neuměl ani nechtěl se učit.
Ne.
Co? zeptal se.
Nepotřebuji tvé sliby.
David se zamračeně podíval.
Katko, nepřeháněj. Všechna páry to překonají. Přežijeme to.
Kateřina zavrtěla hlavou. V hrudi bylo prázdno a chladno, ale poprvé po dlouhé době jasně.
Neměníš se. Nikdy. Protože pro tebe to není problém. To je normální. Manželka doma, milenka po boku. Pohodlné.
Mluvíš nesmysly.
Říkám pravdu. vstal. Tři roky jsem si myslel, že jsem výjimečná. Že pro mě budeš jiná. Ale jen jsem zaujala místo Marušky!
Kateřina odešla k Anně ten večer.
Rozvod trval tři měsíce.
David neodporoval. Do listopadu se oficiálně nastěhoval s Ladou o tom se Kateřina dozvěděla od společných známých. Nový pár vypadal šťastně. Lada zářila. Sdílela fotky s hashtagem #láska a #osud, plánovala svatbu.
Anna ukázala Kateřině jeden z příspěvků.
Podívej. Říká, že jsem výjimečná. Že mě nikdy předtím tak nechtěl.
Kateřina odložila telefon.
Nechci to vidět.
Jsi rozhořčená?
Ne. a to byla pravda. Lituju ji. Za dva roky bude sedět s kamarádkou a brečet stejně jako já.
Anna ji objala.
Bude ti lépe?
Kateřina přemýšlela. Lehký? Ne. Ale něco uvnitř konečně přestalo táhnout za pouhou iluzí. Za člověka, kterého si vymyslela a zbožňovala.
Víš, co je nejhloupější? Katka se zasmála bez radosti. Věděla jsem od začátku, že je takový. Byla jsem jeho milenkou. Viděla jsem, jak lže manželce. Slyšela jsem, jak si vymýšlí příběhy. A přesto jsem si myslela, že s mnou bude jinak.
Zamilovala ses.
Byla jsem hloupá a slepá. To jsou dvě různé věci.
Anna zmlkla.
A teď?
Kateřina pohlédla z okna.
Teď budu hledat někoho, koho nebudu muset přetvářet. Člověka, který je věrný od samého začátku. Existují takoví?
Za oknem začalo mírně pršet. Kapky stékaly po skle a poprvé po měsících KateřinaA o rok později, když se setkala s Lukášem na pražském trhu, věděla, že konečně našla pravou lásku, která nebude jen stínem minulosti.
