Pro moji maminku je péče o vnoučku něco naprosto nepředstavitelného.
Všichni moji známí mají maminky, které se o děti starají bez problémů. Moje matka však stále opakuje totéž: To je tvoje dítě, já jsem vychovala svoje. Má dcera, Bára, má už pět let a chodí do mateřské školy v PrazeŽižkově. Před dvěma lety jsem po mateřské dovolené musela znovu nastoupit do školy, učím v první třídě základní školy, a tak si nemohu často vzít volno. Kdyby mi maminka mohla občas zaklepnout, byla by to velká úleva.
Zvlášť v zimě, když nemám chalupu na venkově, mám spoustu volného času. Maminka tak denně jen sedí doma, kouká na televizi a telefonuje s kamarádkami žádné jiné činnosti jí nenabízí. Minulý týden jsme šli k očnímu lékaři a zjistili, že má zrakové potíže. Zavolala jsem jí a řekla, že Bára bude deset dní v nemocnici. Vyzvedneme ji z mateřské kolem 13hodin a ráno ji odvezeme tam. Všechno je na dosah mateřská, nemocnice i mamčina bytka jsou v jedné čtvrti.
Bára je dobře vychovaná a maminka to ví. Není mrzutá, nedělá hluk, nedělá žádné lumpárny, jí, co jí dáme. Přesto má k tomu silnou averzi. Jednou jsem potřebovala pomoc, protože já i manžel museli jít do práce.
Bylo by fajn, kdyby maminka přišla a pár dní nám pomáhala, ale není na to schopná. Naštěstí máme blízko rodinu, která může v nouzi poskytnout pomoc. Moje babička bydlí hned vedle a zdá se, že poslední dobou nemá nic jiného na práci, takže by mohla Bářu hlídnout, když my budeme v práci. Nestálo by nás to nic navíc, protože je sousedka, a ulevilo by nám to od spousty stresu.
Od doby, co je maminka na důchodu, ji finančně podporuji. Každý měsíc jí posílám peníze, celkem třeba 15000Kč, a platím jí celý byt dvakrát za měsíc. Když jdeme s manželem na nákup, vezmeme ji s sebou a ona si všechno zaplatí sama. Každý svátek jí kupuji pěkné a drahé dárky. Maminka to bere jako samozřejmost předpokládá, že je mou povinností nosit jí jídlo a platit nájem, protože jsem její dcera. To mi ale nic neříká! Moje dítě je můj problém, ne něco, co bych měla jen tak vychovávat.
Zdá se, že babičky nejsou povinny svým dětem pomáhat, ale přesto to dělají. Je to v pořádku? Bolí mě to snažím se o maminku, a ona to zjevně neocení.
