Upřímně řečeno, když nám ji Petr přivedl domů, Tereza se mi nelíbila. Byla to typická venkovská holka – nic zvláštního. Možná to bylo kvůli jejímu gladiátorskému nosu a tomu, že si barvila vlasy s proužky šedin. Hned bylo jasné, že pochází z nějakého malého města.
U stolu téměř nepromluvila, jen mlčky seděla a tiše jedla jídlo, které jsem připravil. Zdálo se mi, že jídlo nikdy předtím neviděla, nebo možná už dlouho nejedla. Obvykle jsou všechny dívky na vesnicích dobře živené a vyrůstají na vepřovém mase s kuřetem a bramborami.
Je jasné, že mi nepřísluší soudit volbu syna Terezy, zejména pokud jde o vzhled jeho ženy. Nicméně Petr byl považován za velmi pohledného muže a děti by byly krásné, kdyby zdědily jeho krásu. Teresa bohužel vypadala jako kostlivec. Jaké krásné děti byste v této situaci mohli popsat?
Nechápu logiku těch mužů. Hned po svatbě se přestěhovali do švýcarské vily, která patřila Petrově babičce. Kolikrát jsem nepřišla a někdy jsem přišla bez varování, abych Terezu přistihla při činu, jak se říká, vždycky byli dokonale k dispozici. Otevřela jsem ledničku a tam bylo pár ohřívacích pokrmů a zákusek.
Vždycky jsem navštěvovala svou kamarádku Terezu v jejím domě na venkově. Její dům byl vždy čistý a uklizený, na šňůře viselo čerstvě vyžehlené oblečení. Jídla bylo vždycky dost a její děti byly dobře vychované a velmi čisté. Tak to pokračovalo deset let, až jsem ji jednoho dne navštívila a zjistila, že se situace dramaticky změnila – Teresa vypadala unaveně a rozcuchaně, nebyla nalíčená, neměla nalakované nehty a byla zjevně vyčerpaná z nedostatku spánku. K mému překvapení jsem viděla, že ani její děti už nejsou tak upravené jako dřív – jejich oblečení bylo pomačkané nebo flekaté, vlasy nečesané….. Zdálo se, že od mé poslední návštěvy šlo všechno z kopce. Ale to se koneckonců v malé vesnici, jako je tato, kde se všichni znají tak důvěrně, že není místo pro soukromí ani tajemství, dalo očekávat!
Byl jsem přesvědčen, že si moje sousedka z vesnice Teresa našla novou práci a musí se na ni dobře dívat. Věřila jsem jí to? Samozřejmě že ne! Proč by se venkovská dívka oblékala do práce? Nejspíš kvůli svému milenci, pomyslela jsem si, a tak jsem se na to zeptala svého syna. Ten mě jen okřikl a obvinil mě, že si o jeho ženě myslím něco špatného. No, byl jsem si jistý, že má poměr, a tak jsem se rozhodl, že ji budu pár dní špehovat: kam chodí a s kým se stýká. A hádejte co? Venkovská Tereza si rozhodně našla bohatého muže!