Naše dcera se nedávno vdala, za muže, který nepochází z bohaté rodiny, ale má to v hlavě srovnané. S manželem jsme z toho samozřejmě nebyli nadšení, ale byla to její volba.
Manžel při té příležitosti daroval dceři pěkný byt, aby mladý pár nemusel bydlet v nájmu. Měli z toho daru radost, a ženichovi rodiče obzvlášť.
Při každé příležitosti byt chválili a chodili je navštěvovat. Dcera si mi dokonce začala stěžovat, že u ní tchyně neustále bydlí a nemůže ani zavolat svým přátelům. Nedávno tchyně dceři navrhla, aby ji a její rodinu přihlásila do tohoto bytu, aby se mohla ze svého odhlásit, prodat ho a za získané peníze jim koupit větší byt. A nový byt by byl společný, nejen dceřin, protože podle jejího názoru by se v rodině mělo všechno dělit.
Dcera zdvořile odmítla, protože jí tento návrh připadal divný. Tchyně však nepřestávala naléhat. Nejdřív volala skoro každý den a navrhovala, ale pak začala vydírat a skandalizovat. Vyčítala dceři, že nemá syna ráda, vyhrožovala jí rozvodem a odebráním bytu. Syna neposlouchala, i když se zdálo, že se snaží matku uklidnit.
Nezasahovali jsme, říkali jsme si, ať si mladí vyřeší své problémy sami. Ale když nám dcera začala volat s pláčem, nevydrželi jsme to a rozhodli se s ní promluvit sami.
Můj manžel je seriózní muž, šel za ní a řekl jí, ať nechá naši dceru na pokoji, a pohrozil jí, že půjde na policii. Tchyně se okamžitě uklidnila a řekla, že jsme ji špatně pochopili a že pro ni chce to nejlepší. Naše dcera se přestala trápit a je nyní šťastná.