Od jisté doby se moje přítelkyně hodně změnila. Začala být tajnůstkářská, měla “své” věci na práci, chodila někam tajně přede mnou. Úplně jako by mě nevnímala. Takhle to pokračovalo čtrnáct dní. Jednoho večera šla na schůzku s kamarádkou do kavárny nedaleko našeho domu.
Z nějakého důvodu mě opět požádala, abych ji nevyprovázel. Venku už ale byla tma, a tak jsem se po chvíli rozhodl, že jí zavolám. Krátce jsme si povídali, řekl jsem jí, že se mi po ní stýská, že čekám, až se vrátí domů, a smažil jsem brambory. Ztlumil jsem reproduktor, abych lépe slyšel její slova, protože praskání na sporáku bylo velmi hlasité.
Rozloučili jsme se. Vteřinu, dvě vteřiny… Slyšel jsem, jak její kamarádka říká: “A kdy mu to řekneš?”. Zmlkla jsem a uvědomila si, že si přítelkyně zapomněla vypnout telefon a já slyšela celý jejich rozhovor.
Vypnula jsem brambory. Reproduktor byl stále zapnutý. Stála jsem jako strnulá u stolu s telefonem na….. Ona : “Nevím, jak mu to mám říct, co když mě opustí?”. Přítel : “Znáš ho dobře, vypadá jako slušný člověk, neměl by…”.
Nakonec mi následujících pět minut změnilo celý život. Dozvěděla jsem se, že spolu budeme mít dítě! A ona se zdráhá mi to říct, protože si není jistá mnou, protože jsem ji ještě nepožádal o ruku!
Okamžitě jsem se oblékl, věděl jsem, ve které kavárně sedí. Byl jsem tak šťastný! Šel jsem do květinářství, kde jsem byl 24 hodin denně, a koupil růže, pak jsem běžel do klenotnictví a pak do kavárny.
Měli jste vidět její překvapený obličej, když jsem vešel s kyticí, podal jí prsten a řekl: “Všechno vím, jsem tak šťastný, vezmeš si mě?”.
Teď už není moje přítelkyně, ale manželka! Máme dvě děti a jsem rád, že si ten večer zapomněla vypnout telefon, jinak bych se dlouho nerozhodl založit rodinu!