Ten den jsem nikam nespěchala, vyrazila jsem dřív a počkala na autobus. Byl přeplněný, protože byla dopravní špička a všichni jeli do práce. Autobus už se chystal odjet ze zastávky, ale někdo ho zastavil. Nastoupila stará paní, chodila o holi a ruce se jí třásly stářím, tak se chytila zábradlí. Nemohla jsem se dívat a všichni dělali, že si té staré paní nevšímají. Rozhodl jsem se jednat. Vzala jsem babičku za ruku a malými krůčky jsem se přiblížila k mladé ženě a požádala ji, aby mi ustoupila. Místo toho se na mě vzdorovitě podívala a otočila se zpátky k oknu.
Můj další pokus s mužem byl úspěšný a podařilo se mi stařenku přimět, aby si sedla. Jenže ona mě stále držela za ruku a žádala mě, abych jí pomohl vystoupit na zastávce. Měla jsem na zastávce vystoupit dřív, ale rozhodla jsem se, že půjdu později a babičce pomůžu.
Rozhodla jsem se, že jí pomůžu natolik, aby se dostala domů, a cestou jsme si začaly povídat a ona mi začala vyprávět o svém životě. Ukázalo se, že 40 let pracovala v továrně a pak odešla do důchodu. Měla jednu dceru, která odjela do zahraničí a doma byla jen zřídka, a nedávno jí zavolal zeť se smutnou zprávou – dcera zemřela. V babiččině rodině zůstal jen jeden vnuk, který se přestěhoval do hlavního města, ale navštěvuje ji jen zřídka, protože má hodně práce a ona nemůže počítat s jeho péčí. Možná ho v budoucnu požádá, aby ji umístil do pečovatelského domu, protože už to sama nezvládne.
Bydlela ve třetím patře, a tak jsem se rozhodla jít s ní do jejího bytu, zejména proto, že stará paní zvala na čaj a bylo vidět, že jí chybí společenský život. Vzala jsem ji dovnitř a podařilo se mi nahlédnout do bytu, který byl starý a měl stejně starý nábytek, ale byl dobře udržovaný. Zeptala jsem se jí, jestli je poblíž nějaký obchod, a rychle jsem tam běžela. Cestou jsem zavolal do práce, že se zdržím, a mezitím jsem pro starou paní nakoupil salám, chleba, sušenky, koláč a cereálie.
Sedli jsme si, popíjeli čaj a jedli koláč a stará paní trochu ožila, byla šťastná, že si má s kým popovídat a že jí někdo pomůže. Říkala, že ji vnuk navštěvuje jen zřídka, ale vždycky jí dává peníze, stačí jí jen na léky a důchod utratí za komunální služby a potraviny. Proto když ochutnala dort, usmála se a řekla: “Naposledy jsem ho jedla, když přijel vnuk, před půl rokem!”. Domluvili jsme se, že ji příští týden opět navštívím.
I když jsem babičce pomohla, měla jsem po této návštěvě špatnou náladu. Nemohla jsem přestat myslet na to, že v zemi je mnoho tisíc takových osamělých prarodičů, kteří sotva vysta….. Naše země je silná a neustále se rozvíjí. Ale stále zapomíná na péči o osamělé starší lidi….
