Posledního půl roku platíme s manželem mamince za pomoc s dítětem. Nám to nevadí, ale tchyně to nechápe – jak můžete brát peníze od dětí za pomoc s vlastním vnoučetem!
Já si však myslím, že za jakoukoli práci by se mělo platit, zejména vzhledem k tomu, co pro nás maminka dělá.
Asi před rokem se nám stala nepříjemná situace. Manžel byl propuštěn ze zaměstnání, které nás živilo, a tak na rodinné schůzce padlo těžké rozhodnutí, že rodičovskou dovolenou vydržím já. Mému synovi byl v té době rok a půl.
Takový odchod samozřejmě nevyhovoval ani mně, ani manželovi, ale máme hypotéku a malé dítě, musíme pracovat . I když můj odchod do práce nebyl všelékem, sotva jsme vystačili s penězi. Protože manžel čekal dítě, nemohl chodit na pracovní pohovory a hledat si práci. Každý měsíc to bylo finančně těžší a těžší.
Obrátili jsme se tedy na rodiče s prosbou o pomoc. Požádali jsme , že bychom několik měsíců hlídali vnouče, aby si manžel mohl najít práci, a pak bychom najali chůvu. Jenže na to zatím nemáme peníze.
Všem nás bylo líto, ale nemohli nám pomoci, protože moji rodiče stále pracovali. Kroutili jsme se jako veverky v kruhu, ale finančně to nebylo o nic jednodušší, a tak po dvou měsících přišla na pomoc moje maminka.
Řekla, že může jít do důchodu. Chtěla jen zaplatit účty za komunální služby, protože jen z důchodu si to nemohla dovolit. S radostí jsme nabídku přijali.
Maminka k nám začala jezdit každý den, já jsem chodila do práce a manžel na pracovní pohovory. Do týdne už měl práci. Samozřejmě, s jeho předchozím zaměstnáním se to co do platu nedá ani srovnat, ale pořád lepší než nic. Navíc dál sledoval nabídky práce a hledal výhodnější možnosti.
Doma nás řídila matka, a to v dobrém slova smyslu. Kromě sezení s vnukem měla čas na lehký úklid, žehlení a praní, vaření. To znamenalo, že když jsem přišla domů, nemusela jsem spěchat k plotně ani žehlit prádlo. Opravdu mě to zbavilo tlaku na celý den.
Bylo mi líto, že maminka tolik pracuje, ale říkala, že pro ni to není těžké a den jí alespoň rychleji utíká. Ale stejně jsem se cítila špatně.
Mluvila jsem s manželem a ten souhlasil s tím, že se maminka stará o všechny problémy v domácnosti a také pomáhá s dítětem od začátku do konce. Takže kromě placení účtů za služby jsme se rozhodli, že mamince budeme vyplácet něco jako mzdu. Díky její pomoci jsem mohla povýšit, protože nesedím na nemocenské a mohu se plně věnovat práci. A můj manžel začal dostávat více, protože je tu možnost pracovat z domova. Konečně nepotřebuji jeho pomoc po večerech, sama se dokonale věnuji synovi, nejsem rozpolcená mezi vařením a úklidem.
Když jsem o tom řekla své matce , zpočátku dlouho odmítala, že je to špatně, že nechce brát peníze. S manželem se nám ji ale podařilo přesvědčit, že dělá hodně a ulehčila nám život a že ty peníze nejsou almužna, ale poctivě vydělané peníze.
Nakonec souhlasila, že si peníze vezme. Všichni jsou spokojení – u mě je čisto, uklizeno, chutné jídlo a vychované dítě, maminka nemá žádné finanční problémy. Všechno je skvělé.
Jen tchyně je nešťastná. Maminka jí sama řekla, že jí teď platíme za pomoc. Na otázku, proč jí to musela říct, byla maminka v rozpacích a řekla, že to tak prostě vyšlo . Mluvily o zájezdu k moři a maminka se chlubila, že si na cestu brzy našetří. Tchyně byla překvapená a začala se vyptávat, jak to udělala, tak jí to máma řekla.
Tchyně nejdřív mámě řekla, že to není hezké, aby to dělala vlastním dětem, a pak se přišla podělit o svůj názor k nám. Řekla, že v rodině nikdy nebylo, aby se pomáhalo za peníze, že bychom měli pomáhat zadarmo, ale můj muž to utnul jednou větou a vytkl jí, že na toto téma obecně zamrzí, když potřebujeme pomoc.
Nějak se uklidnila, ale sem tam ještě fňuká, že máma tahá peníze z přes . Myslím, že prostě žárlí, že nám to vyšlo tak, jak to vyšlo.