Když jsem odešla do důchodu, rozhodla jsem se věnovat krejčovství. Celý život jsem pracovala jako švadlena ve velkém podniku; je to pro mě známá činnost, která mi přináší nejen příjem, ale i potěšení. A když je zákazník s mou prací spokojen, cítím se užitečná a potřebná.
Mám dvě vnoučata. Kluci už chodí do školy, ale potřebují dohled dospělých. Proto má snacha na sebe nemá téměř žádný čas. Chlapce vozí do školy a sama je vyzvedává, pak je odváží na vyučování.
A v poslední době začala naznačovat, že se neúčastním života svých vnoučat, tedy že je nevozím do školy a nevyzvedávám, aby se snacha mohla v klidu věnovat svým záležitostem.
Jsem důchodce, což znamená, že mám spoustu času.
Neodmítám pomoc, kterou vykonávám o víkendech. Ale ve všední dny jsem většinou naplánovaná na minutu přesně. Musím mít připravené zakázky, když klienti přicházejí na zkoušku. A klientů mám hodně, takže pracuji celý den, i když doma. A taky se musí vařit, prát a uklízet. Ukazuje se, že volný čas mám jen o víkendech.
Ale podle mé snachy má babička v důchodu spoustu času, dost na práci, chod domácnosti a vedení vnoučat. Jen nechce pochopit, že jsem celý den až do pozdního večera zaneprázdněná. Musím pracovat, jinak bych si nemohla dovolit základní věci.
Ale snacha se nezastaví. Teď tlačí na mého syna, aby mě přesvědčil, že mám být především “babičkou”! Bez ohledu na to, kolikrát jsem se snažila vysvětlit svůj pohled na věc, nikdo mě neposlouchá.
Pak mi na rovinu říkají, abych se o ně postarala. No, ale moje snacha na rozdíl ode mě nepracuje.bn
Vychovala jsem syna bez pomoci prarodičů, stále jsem měla čas pracovat, dělat všechny domácí práce. Dětem jsem řekla, že ode mě už žádnou peněžní pomoc nedostanou. Okamžitě se rozhořčily a ptaly se proč. Řekla jsem jim, že je to proto, že kdybych přestala pracovat, nemohla bych žít ze svého důchodu. Potřebuji mít úspory.
Chci věřit, že je to přiměje přemýšlet a brát ohled na mé zájmy, a ne jen na své vlastní.