-Proč ses rozhodla rozvést?” zeptala se tchyně, jako by na to měla právo.
Viktorie neplánovala žít s manželovými rodiči. Byl to on, kdo ji přesvědčil. Říkal, že ho matka nechce pustit. K muži, kterému je čtyřiatřicet let! A tak se nad ním Viktorie slitovala.
– Máme rozdílné názory na život. To se stává. Nejsme první ani poslední, i když ona to opravdu chtěla říct tak, jak to je.
Jaký byl důvod?
Důvodem bylo, že tchyně Davidovi každý den volala přes messenger , aby zjistila, jestli Viktorie všechno zvládá. Dělo se tak ve dnech, kdy tchyně nemohla přijet. Když na svatbě blahopřála novomanželům, řekla následující slova:
– Jsem velmi šťastná, že se můj drahý syn konečně oženil. Samozřejmě si mohl najít lepší partii. Ale je to tak, jak to je. Neurážej se, snacho.
Možná měla Viktorie tehdy odejít. Tchyně už dlouho snila o tom, že Viktorie Davida opustí, a dělala všechno pro to, aby se to stalo. David se ani nesnažil svou ženu chránit. V den, kdy David s Viktorií přijeli k domu tchyně a matka snachu nepustila dovnitř, David mlčel. Jeho tchyně řekla, že si potřebuje se synem promluvit o samotě. Viktorie byla nucena sedět hodinu venku.
Opět se nabízí otázka, proč neodešla ? Ona to neví. Teď se však rozhodla.
– Nezačínejte si se mnou. Různé názory. To je jen ve filmech. No tak, řekni mi, co se ti na mém synovi nelíbí. Uznávám, že nejsi snacha snů. A když už to došlo tak daleko, nemůžu tě nechat jít. Řekni mi, co se ti nelíbilo.
Viktorie se jen šibalsky usmála. Nepotřebovala svolení. Do tohoto domu přišla jen kvůli svému manželovi. A důvod k rozvodu byl jen jeden. Tchyně.
– Odcházím – řekla Viktorie klidně.
– To ti nedovolím – odpověděla jí tchyně.
– Víš, mně je to jedno. Ty pro mě nic neznamenáš – řekla Viktorie.
– Dej mi polovinu peněz za prsten – křikla tchyně.
– Co jsi to řekla?
– Chci zpátky polovinu částky za prsten. Za ten, který ti koupil můj syn.
WiKtorie se rozesmála.
– ‘Mluvíš o prstenu, protože je to jediná věc, kterou si tvůj syn dokázal v životě koupit? Můžeš si ho nechat. Já ho nechci.
A tak se jejich cesty rozešly. WiKtoria se snažila pochopit, jak mohla souhlasit s tím, že si vezme muže, jako je David. Vždyť její tchyně ukázala svou pravou tvář ještě před svatbou. Jak s tím mohla Viktorie souhlasit? To ví jen Bůh.
– ‘Já se vdávám,’ řekla jednou Viktoriina přítelkyně.
– Páni, za koho?
– Bez urážky…
– Nemožné, řekla si Victoria, i když si to okamžitě uvědomila.
– Za Davida. Svému bývalému.
– Děláš si srandu? Moc dobře jsi věděla, jak jsme skončili.
– Ano, věděla jsem to. Ale s každým je to jinak. David je tak starostlivý. A jeho máma nám pomáhá. Někdy až moc, ale to nevadí.
– Mně je to jedno. Jsem ráda, že s ním můžu skončit.
– Mimochodem, tady je prsten, který mi David dal. Podívejte se na něj.
Victoria věděla, co uvidí. Byl to stejný prsten, který jí koupil David. Představ si, že ani neutratili peníze za nový prsten. Není divu.
A byl na něm nápis “Navždy spolu”.
Kéž by ten nápis odstranili.
