Když děti odrostly, rozhodla jsem se vrátit do práce. Manžel v té době vydělával slušné peníze a spolu s mým platem jsme si žili velmi dobře. Svým dětem jsme nic neodpírali. Utráceli jsme spoustu peněz za rekonstrukce a nový nábytek.
Manžel vždycky říkal, že jakmile mu bude šedesát, půjde do důchodu. Popravdě řečeno, ani já, ani děti jsme nevěřili, že tento slib dodrží.
Ale podařilo se mu všechny překvapit. Po oslavě svých narozenin dal výpověď. Později začal vyplňovat dokumenty k důchodu.
Od té doby žije naše rodina jako v noční můře. Každý den jsme se hádali, protože manželovi se pořád něco nelíbilo. Nikdy předtím to tak nebylo. Od té doby jsem neměla ani chvilku klidu.
Měla jsem štěstí, že kamarádi občas pozvali manžela na ryby a na pivo. To byl jediný způsob, jak jsem si mohla odpočinout od neustálých výčitek a poznámek.
Pak jsem začala manžela žádat, aby si našel alespoň částečný úvazek. Nešlo o peníze, ale o zabití času. Opravdu jsem nevěděla, jak uniknout tomu, že se na mě manžel kvůli všemu zlobí. Tehdy jsem si uvědomila jednu věc – když muž nemá co dělat, začne se vztekat.
Štvalo ho všechno na světě: ode mě až po děti. Všechno jsem dělala špatně.
Takový život je pro mě nesmírně vyčerpávající. Už mě nebaví žít v neustálém stresu. Ale nemám možnost, jak situaci vyřešit. Nevím, co mám dělat.