Vůbec vás nepotřebuju! Sedíte mi na krku!” – křičela Monika na své děti. Holčičce byly tři a chlapci pět let.
Nevdávala se z lásky, ale z vypočítavosti. Její manžel byl bohatý a o patnáct let starší než ona. Od začátku nechtěla mít děti, protože měla pocit, že by jim nedokázala dát mateřskou lásku.
Žila s manželem čtyři roky, poté si dal podmínku – buď porodí, nebo se rozejdou. Žena neměla jinou možnost. Tak se narodilo první dítě. A pak i druhé. Zdá se, že manžel doufal, že narození dětí Moniku změní.
O děti se ode dne jejich narození starala chůva. A pak muž zemřel při autonehodě. Monica byla přesvědčena, že veškerý jeho majetek a bohatství bude její. Žena už měla nové životní plány. A ty nezahrnovaly děti. Plánovala život s mladým milencem.
Monika se rozhodla dát děti do sirotčince. Její syn a dcera plakali a prosili matku, aby je neopouštěla, ale ona řekla:
– Váš otec je pryč. Zemřel. Obejděte se beze mě.
A tak žena dala děti do sirotčince. Od smrti jejího muže neuplynuly ani dva měsíce. Teprve později se Monika dozvěděla, že manžel odkázal dětem veškerý svůj majetek a úspory a jí nezůstalo nic.
Plakala a snažila se získat děti zpět, ale bylo už pozdě. Už se pro ně našla rodina.
Ženě tedy nezbylo nic, zatímco její děti a jejich nová rodina dostaly dědictví.
