S manželkou jsme měli v plánu navštívit příbuzné v Římě. Koupili jsme si dvě letenky, přičemž jedno místo připadalo na místo u okna.
V letadle, kterým jsme měli letět, jsou tři řady sedadel. Věděl jsem to, a tak jsem vybral sedadla tak, abychom seděli vedle sebe a měli k dispozici okno.
Když jsem nastoupil do letadla, všiml jsem si, že naše místa jsou obsazená. Zkontroloval jsem letenku a ukázalo se, že je vše v pořádku. Na mém místě seděla žena a na místě mé ženy její pětiletý syn. Cestující se chovala přirozeně, takže jsem si myslel, že si omylem spletla čísla sedadel.
– Sedíte na našich místech,’ řekl jsem.
Cestující nereagovala. Když to moje žena zopakovala, otočila se a řekla:
– Můj syn chtěl sedět u okna. Kdo byl dřív, dostal lepší místa. My si místa měnit nebudeme. Vezměte si místa v prostřední řadě, jsou prázdná.
– Je mi líto, ale ta místa jsem koupil schválně. Prosím, uvolněte svá místa a nedělejte scény.
– Copak nevidíte, že je to dítě rozrušené? Když ho teď přesunu, bude se vztekat. Copak nemáte děti? Jste přece dospělá.
Rozhodli jsme se s manželkou, že se nebudeme hádat, ale oslovíme stevarda. Teprve po jeho žádosti se žena posadila.
Když tolik toužila posadit syna k oknu, proč si nekoupila lístek předem? To je čirá chamtivost!
Bylo dobře, že stevard problém rychle vyřešil, protože konflikt mohl pokračovat ještě dlouho. Ostatní cestující mě podpořili, protože jsem nevyvolal skandál, ale snažil jsem se situaci vyřešit v klidu.
Jediné, co nechápu, je, proč si cestující s dětmi myslí, že jsou výjimeční. I my máme děti, ale nikdy si nedovolíme zabírat cizí místa nebo je tlačit bez fronty.
Jsem ráda, že zbytek cesty proběhl bez incidentů, a doufám, že se paní naučí kupovat si jízdenku s místenkou předem a nebude ostatním cestujícím dělat potíže.
