Mám přítele, který se jmenuje David. Je to velmi chytrý člověk, všichni se s ním o věcech radíme a on nám rád pomůže. Davidovi už bylo 29 let a o svatbě ještě nepřemýšlel, ale pak přišla Helena. Právě dokončila školu, bylo jí osmnáct. Všichni jsme si mysleli, že je moc mladá. Bohužel jsme s tím nemohli nic dělat. David byl rozhodnutý si ji vzít. Navzdory věkovému rozdílu se bláznivě milovali. I když, víte, o ten rozdíl nejde. Teď už to není tak důležité. Jde o to, že kdyby jim bylo šestadvacet a sedmatřicet, bylo by to jednodušší, než když jim bylo osmnáct a devětadvacet. Je to o generacích. Když je vám třicet, dojde k prudké změně priorit, život nabere jiné barvy, a když je vám osmnáct, vytvoříte si v hlavě zmatek, se kterým se musíte vyrovnávat dalších deset let.
Milovali se tak moc, že je nikdo nemohl zastavit. Vzali se. Vlastně se tomu nedá říkat svatba. Helena a David se vzali na matrice, pak šli do restaurace s nejbližšími a večer už nová rodina odjížděla autem na cestu po Evropě. Myslím, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí jejich života. Proč se trápit s restauracemi, opileckými rvačkami, zbytečnými tahanicemi a nervy, když můžete peníze utratit za vlastní potěšení.
Vrátili se odpočatí a svěží. Zpočátku David často říkal, že žárlí na Heleniny mužské přátele. Pak se to nějak vyřešilo. David si uvědomil, že jsou to ještě děti. Helena často chodila na oslavy a narozeninové večírky svých kamarádek, zatímco David zůstával doma. Takové večírky ho nezajímaly. Byl příznivcem klidných, intimních setkání. Zkrátka si velmi dobře rozuměli.
Byli manželé už tři roky. Dawid pracuje, vydělává slušné peníze, a Helena studuje a pracuje. Samozřejmě měli drobné hádky a neshody, ale nikdy nedošlo k žádným vážným skandálům. O dětech zatím neuvažují, chtějí si nejprve koupit větší byt. Dawid musí své ženě často vysvětlovat samozřejmé věci, ale nedělá mu to potíže a Helena mu naslouchá, vše chápe a přijímá. David je pro ni autoritou a ona je pro Davida smyslem života.
