Mé neteři bude brzy 19 let. Studuje na univerzitě, ale žije s rodiči. Nedávno jsem je navštívil a rozhodl jsem se s dívkou promluvit. Chtěl jsem zjistit, jaké má plány do budoucna a jak chce oslavit své narozeniny. Neteř mi upřímně řekla, že tuší, jaký dárek jí rodiče dají. Podle jejích slov jí rodiče chtějí koupit byt na hypotéku, a to nedaleko univerzity. Koneckonců bylo načase, aby žila sama a zařídila si život. Já jsem však věděl, že její rodiče takové plány nemají. Moc dobře jsem chápala, že to nepřipadá v úvahu. A dárek jí koupili už dávno.
Jejich dcera miluje výlety, a tak jí koupili drahé kolo. Ale já jsem si myslela tohle. Dnešní mladí lidé jsou příliš rozmazlení. Vůbec nepřemýšlejí o tom, že se v životě potřebují realizovat. Že musí všeho dosáhnout sami, že jim nic nesmí spadnout na hlavu z nebe nebo náhodou. Rodiče by samozřejmě měli všemožně pomáhat. Není však přijatelné sedět se založenýma rukama a čekat na milost. Něco jiného je, když mají rodiče hodně peněz a chtějí jim pomoci postavit se na nohy alespoň v první fázi života.
Nemělo by se to však dělat tak, že děti budou jen čekat na dárky. Mělo by se to dělat tak, aby měly čas dokončit vzdělání, vybrat si povolání, které se jim líbí, a pak si na sebe vydělat. Když jsem byla v jejím věku, nemohla jsem ani pomyslet na to, že bych rodiče požádala o byt. Navíc jsem takovou nabídku v den svých narozenin nečekala. Možná se mýlím. Ale myslím, že mnoho čtenářů se mnou bude souhlasit.