Ve svých dvaceti letech jsem potkal svou pravou lásku. Byl jsem mladý a naivní. A pak jsem otěhotněla. Jakmile jsem svému milému ukázala těhotenský test, zmizel.
Nečekala jsem, až se vrátí, a rozhodla jsem se dítěte zbavit. Lékař mě přesvědčil, abych si dítě nechala, a varoval mě před následky. Někdo by mě mohl odsoudit, ale já jsem na dítě opravdu myslela. Co jsem mu mohla já, mladá a nezaměstnaná, dát? V té době jsem neměla byt, vzdělání ani peníze. Dobře jsem si uvědomovala, že narození dítěte by znamenalo konec mého budoucího života.
Nebylo pro mě snadné tím projít. Nejednou jsem měla noční můry. Pak jsem se rozhodla, že si nějak ulevím od bolesti, a zašla jsem k psychologovi. Trvalo několik let, než jsem konečně mohla klidně spát.
Od té doby jsem se nemohla na muže ani podívat. Připadalo mi, že jsou všichni stejní. Pak jsem se začala rozvíjet. Našla jsem si práci a povýšila. Tam jsem potkala svého budoucího manžela. Seznámili jsme se na jedné konferenci. Byl to první člověk, kterému jsem se úplně otevřela. Byl to jediný člověk, kterému jsem se mohla se vším svěřit. Čas plynul. Vzali jsme se a začali přemýšlet o dítěti. Bohužel jsem nemohla otěhotnět. Tak jsme šli k lékařům. Řekli nám, že jsme zdraví, ale následky minulosti o sobě dávaly vědět. To, co jsem v mládí provedl, nezůstalo bez povšimnutí.
Smířili jsme se tedy s tím, že budeme muset žít sami. A rozhodli jsme se, že si budeme žít, jak se nám zlíbí. Ač to může znít sobecky, byl jsem s tímto životem spokojený. Dokonce jsem byla šťastná, že jsem nemohla otěhotnět.
Když mi bylo 43 let, začaly se v mém těle dít zvláštní změny. Často jsem měla nevolnosti, bolesti hlavy a měla jsem hlad. Zpočátku jsem si dokonce myslela, že jsem nemocná. Na klinice jsem si udělala testy, nechala se vyšetřit a nevěřila svým očím – byla jsem těhotná.
Tato zpráva mi připomněla má mladá léta. Když jsem poprvé zjistila, že nosím pod srdcem dítě. Možná máme s manželem vše připraveno, abychom dítěti zajistili dobrý život, ale cítím, že nejsem psychicky připravená na to, aby do naší rodiny někdo přibyl. A porodím zdravé dítě?
Co myslíte, stojí mi za to riskovat vlastní pohodlný život a porodit nechtěné dítě?
