Svého manžela Petera jsem poznala ještě na univerzitě. Nastěhoval se k nám ve třetím ročníku. Okamžitě jsem si ho oblíbila. Od té chvíle jsem si uvědomila, že naše cesty se nikdy nerozdělí. Upřímně jsme se milovali. Ve čtvrtém ročníku jsme se rozhodli, že se k sobě nastěhujeme. Začali jsme si pronajímat jednopokojový byt.
Aby nás Peter uživil, přešel na částečný úvazek a chodil do práce. Já jsem mezitím pokračovala ve studiu. Později se mi podařilo najít si práci na částečný úvazek. Kombinací práce a studia jsme tak získali titul. Během této doby se můj přítel v práci osvědčil a byl povýšen. Byla jsem na něj velmi pyšná a měla jsem radost z jeho úspěchu.
Na děti jsme nespěchali. Zpočátku jsme snili o koupi vlastního bytu a teprve potom jsme plánovali mít děti. Věřili jsme, že společně všeho dosáhneme. Po pěti letech jsme si konečně koupili vlastní byt a vzali se. Samozřejmě se to neobešlo bez pomoci mých rodičů.
S Petrem jsme měli téměř dokonalý vztah. Nikdy mezi námi nebyly žádné hádky ani neshody. Veškeré neshody jsme řešili společně. Také důležitá rozhodnutí jsme dělali společně. V našem vztahu nebyly žádné výčitky ani nátlak. Každý měl právo na svůj vlastní názor. Měli jsme vše, o čem jsme mohli snít: lásku, úctu, věrnost. Jediné, co nám chybělo, byly děti.
O rok později se mi narodila krásná holčička. Peter byl z dcery velmi šťastný, nechtěl ji pustit z náruče. Byli jsme opravdu šťastní.
Takhle jsme žili tři roky. Až mi jednoho dne někdo zaklepal na dveře. Byl to kurýr, který přinesl balíček. Byl pátek, já byla doma s dcerou a manžel v práci. Vyzvedla jsem balíček a podepsala ho. Zvláštní bylo jen to, že jsem si nic neobjednala. Tak jsem si ho vyzvedla v domnění, že si manžel objednal něco pro sebe.
Když jsem balíček otevřela, všimla jsem si obálky s mým jménem. Rozhodla jsem se nečekat na Petra a zkontrolovat, co je uvnitř. To, co jsem uviděla, mě ohromilo. Byly tam fotky mého manžela s nějakou ženou. Fotografie byly pořízeny v restauraci. Můj manžel na nich objímal a líbal nějakou brunetku. Uvnitř byl dopis.
“Jsem milenka vašeho manžela. Seznámili jsme se před třemi lety, když byl na služební cestě. Myslím, že byste měla vědět, s kým žijete. Náš vztah nezůstal bez následků. Nedávno se nám narodil syn, ale nehodlám nést všechno sama. Takže pokud tvůj manžel to dítě chce, může si ho vzít z dětského domova. Mě nehledej.”
Polil mě studený pot. Nebýt těch obrázků, v životě bych tomu nevěřila. Tak moc jsem chtěla věřit, že si někdo prostě jen udělal špatný vtip. Ale kdo to má zapotřebí, zvlášť v takové chvíli?
Celý den jsem nemohla najít své místo a čekala jsem, až se manžel vrátí z práce. A když se vrátil, předala jsem mu u dveří fotky a dopis. V jeho tváři se neobjevilo žádné překvapení. S úlevou si oddechl a pak začal mluvit.
Před třemi lety odjel na služební cestu do jiného města. Od té doby spolu měli vztah, který trval, dokud neotěhotněla. Seznámil se s ní v hotelu, kde bydlel během své služební cesty. Poté se čas od času vídali. Takže tam manžel zmizel, když řekl, že jede na víkend k rodičům!
Petr padl na kolena a prosil mě, abych mu odpustila. A pak mě začal ujišťovat, že miluje jenom mě. Na jednu stranu jsem chtěla věřit, že mě miluje, ale na druhou stranu mě zradil. Řekla jsem mu, že potřebuji čas.
Myšlenka na to, že jeho syn vyrůstá bez rodičů, mi nedávala klid. Provinilo se snad to dítě něčím? Proto jsem jako první oslovila Petra a nabídla mu, že si chlapce vezmu.
“Musíš toho chlapce vzít k nám. Je to tvůj syn a zaslouží si život plný lásky a péče. Jsem připraven zapomenout na všechno, co se v poslední době stalo, a dát nám šanci. Chlapce také přijmu.” Bylo to pro mě těžké rozhodnutí, ale cítil jsem, že je to správné.
Petr mě začal objímat a říkal mi, že jsem nejlepší. Slíbil, že se už nikdy v životě nepodívá na jinou ženu. Teď děláme všechno pro to, abychom toho chlapce přivedli do naší rodiny. Myslím, že mu dokážu nahradit matku.