Jsem pravidelnou čtenářkou vašich článků a udivuje mě, jak nepředvídatelný může být lidský osud.
Mým oblíbeným tématem je to o nemovitostech. Ani ne tak samotné téma, ale uvažování lidí. Například matka bydlí v třípokojovém bytě, je spokojená, její život je v pořádku. A nepomůže jí ani to, že její děti žijí v nájemních bytech se svými rodinami. Tyto matky jsou podle jejich dětí opovrženíhodné. Za komunistů dostávali lidé byty zadarmo. Úplně zadarmo! V bytě bylo víc než dost metrů čtverečních pro všechny.
Ale nikoho nezajímá, že jejich matka na ten byt pracovala. Dokonce tvrdě pracovala a po nějaké době ho vykoupila. A děti vlastně s jejím bytem nemají nic společného.
A kromě toho, pokud jsou děti normální, ani je nenapadne, že by matce byt sebraly nebo jí vzaly část peněz. Koneckonců dobře chápou, že byt je jejich matky, a pokud se k ní budou chovat normálně, stejně jim bude časem předán.
Oproti tomu dnešní mladí lidé jsou velmi často připraveni jít do konfliktu, začnou matku dělit, vyměňovat a brát jí metráky a stará žena je vůbec nezajímá.
Zapomínají však, že bumerangový zákon je dříve či později dostihne. O jeden takový příběh se s vámi chci podělit.
Není to tak dávno, co jsem bydlel v sousedství skromné a tiché stařenky. Nejprve jsme si jen popřáli dobré ráno, ale nějak jsme se dali do řeči. V době rozhovoru bylo té ženě téměř pětašedesát let. Měla třicetiletou dceru, která se vdala a porodila nejprve jedno a pak druhé dítě. Zpočátku si mladý pár pronajímal byt a po narození prvního dítěte se přestěhoval k matce.
Jakmile staršímu dítěti byl jeden rok, dcera oznámila druhé těhotenství. Po narození druhého dítěte veškerá péče o první dítě, stejně jako nákupy, úklid a vaření, padla na bedra starší matky. Prvních šest měsíců nesla matka toto břemeno statečně, a když jí pak došly síly, řekla dceři a zeťovi, aby to nějak zvládli bez ní. Samozřejmě neodmítala vařit a uklízet, ale tahat velké tašky z obchodu bylo nad její síly. Také požádala děti, aby jí pomohly zaplatit účty za komunální služby.
Po tomto rozhovoru se dcera na matku velmi rozzlobila a řekla, že jí musí pomáhat, protože když je na mateřské dovolené, je to pro rodinu velmi těžké. Matka pomáhala, jak mohla, ale dcera to jako pomoc nevnímala.
Po nějaké době, když bylo druhé dítě o něco starší, matka dceři řekla, že bude vést samostatnou domácnost a že si nyní rozdělí účty za komunální služby na tři stejné části – jednu zaplatí matka a dvě dcera a její manžel.
Poté se dcera s matkou přestala bavit, řekla, že si s manželem plánují koupit vlastní byt a že by jí matka měla dávat peníze za její část bytu, protože byt byl z určité části i její, a navíc matka s otcem dostali byt i na ni, byla zahrnuta do měřidla.
Matka se šla poradit s právníkem, který jí potvrdil, že dcera má naprostou pravdu, a proto matce nezbývá než byt prodat a peníze rozdělit, protože nemá předem nastřádanou správnou částku.
Po prodeji bytu byly peníze rozděleny. Dcera s rodinou odešla hledat štěstí do jiného města a matka si koupila maličký jednopokojový byt.
Dceřina radost však netrvala dlouho. Místo koupě bytu se dcera s manželem přestěhovala k jeho bratrovi a rozhodla se peníze investovat do podnikání, které však zkrachovalo.
Když přišlo podzimní chladné počasí, vrátila se dcera s rodinou domů. Vrátili se bez peněz, bez bydlení a bez práce.
Otec a matka zetě mu odmítli pomoci, protože mu před několika lety dali velkou sumu peněz, která by stačila na hypotéku, ale on si místo bytu koupil auto a zbytek peněz nějakou dobu utrácel životem na vysoké noze. Pak se opil a naboural auto.
Když se dcera s rodinou vrátila domů, matka je pustila k sobě, aby ona a její děti nemusely spát u cizích lidí.
Teď je matčiným jediným snem najít nějakou starou paní, o kterou by se postarala, aby měla kde bydlet, nebo staršího muže, kterého by si vzala a žila s ním svůj život.
Smutné.