Jako dar od svého manžela alkoholika dostala Ela do péče jeho matku. Jsou rozvedeni již deset let. A to nejen kvůli jeho závislosti, ale také proto, že na ni rád zvedal ruku.
Už dávno přerušili veškeré kontakty. A jejich společný syn se oženil a žil v jiném městě. Ani on neměl s otcem nic společného. Kdo by chtěl otce alkoholika. Otec také neměl pro svého syna srdce.
A ejhle, jednoho nedělního rána jí zavolali a přinesli nepříjemnou zprávu: její bývalý manžel zemřel. A nebyl nikdo, kdo by ho pohřbil, takže se o všechny přípravy postarala ona a její syn. Zařídili důstojný pohřeb.
Zůstala tu však ještě stará, nemocná tchyně. Co si s ní počít? Kdyby byla ještě normální, ale ne – pořád je to překvapení. Po celou dobu jejich známosti jenom překážela.
Tchyně bydlela v domě na okraji města. Po pohřbu se Ellin syn dal dohromady – má přece rodinu. A péče o nevrlou babičku padla na Elinu hlavu.
Co se dá dělat, navštěvuje ji několikrát týdně. Nosí jí nákupy, s nimiž je babička vždycky nespokojená, ale s chutí se nají. Stará se o štípání dřeva. Je to pro ni samozřejmě těžké, ale nemohla ji nechat samotnou. Jak může opustit bezmocného člověka.
A tak to šlo tři měsíce, po kterých stařenka zemřela. Jak se ukázalo, v závěti odkázala Elle dům a nemalou sumu peněz, kterou za svůj život nashromáždila. Tolik o vděčnosti.