Kdysi dávno jsem zažil úžasný příběh, který mi dodnes nedává klid. Vracel jsem se pozdě v noci domů. Byla už jedna hodina ráno. Chtěl jsem si koupit minerálku, a tak jsem se zastavil u nočního obchodu. Vyšel jsem ven a uviděl dědečka, jak sedí na lavičce a vypadá ne zcela zdravě. Přistoupil jsem ke starému muži a zeptal se ho, co dělá. Řekl mi, že se necítí dobře a že čeká na sanitku. Lidé na něj volali.
– Kdy volali?
– No, asi před třemi hodinami.
Z nějakého důvodu se mi nechtělo nechat starého muže uprostřed noci na lavičce. Pomohl jsem mu do auta a odvezl ho do nemocnice.
Dveře byly zamčené. Zazvonil jsem na zvonek. Řekli mi, že musím vstoupit z druhé strany. Ten průchod byl zavřený. Řekli mi, abych šel na parkoviště, které je 300 metrů od obchodu s alkoholem. Děda neměl sílu se sám pohybovat. Vzal jsem ho do náruče a šel s ním. Sestra ve službě si vyžádala doklady. Řekl jsem, že žádné doklady nemáme. Vysvětlil jsem jí situaci. Řekla , že ji to nezajímá. Žádné doklady, žádné ošetření. Vysvětlil jsem jí, že muž má problémy se srdcem a potřebuje naléhavou péči.
Sestra však pokračuje, že bez dokladů nemůže dědečka zaregistrovat.
Vezmou starého pána na vozík, odvezou ho na oddělení a řeknou mi, abych počkal na výsledky testů. Možná bude potřeba ještě něco dalšího. Uplynula hodina, doktor vyšel ven a podal mi seznam věcí, které mám koupit. Kromě léků tam byly pantofle, ručník, pyžamo a všechno ostatní. Šel jsem a koupil všechno, co jsem mohl. V lékárně jsem si koupil různé léky. Potichu jsem vešel do pokoje a všechno položil na noční stolek.
Dědeček byl vzhůru a požádal mě, abych navštívil jeho rodinu a řekl jim, že je v pořádku. Podíval jsem se na adresu a uvědomil si, že budu muset strávit další půlnoc ve městě. Děda bydlel na okraji města. Byly skoro čtyři hodiny ráno. Opatrně jsem zaklepal na dveře. Otevřela mi docela atraktivní dívka. Vysvětlil jsem jí, kvůli čemu jsem u nich na návštěvě. Zatímco jsem jim všechno vyprávěl, na stole už byl čaj. S touto rodinou jsem strávil zbytek noci. Dívka se mi velmi líbila. Tak jsem u nich zůstal. Žili jsme spolu pět let.