Není to tak dávno, co jsme slavili narozeniny mé švagrové. Alina ke mně nikdy nechovala žádné přátelské city a já jsem jí to oplatil. Na oslavu přišli všichni naši příbuzní: od prarodičů a synovců až po samotnou oslavenkyni. Každý z příbuzných cítil povinnost pogratulovat mému manželovi k sestřiným narozeninám a zároveň obdivně hovořil o jeho štědrosti.
S manželem jsme gratulace přijímali a nic jsme nechápali. V rukou jsme drželi obálku, která obsahovala dar ve výši pěti set zlotých. Myslím, že dar byl na takovou oslavu docela v pořádku, ale těžko se dal nazvat velmi štědrým. Vše se vyjasnilo, když tchyně začala oslavenkyni přát k narozeninám.
– Marku, tvá sestra má dnes narozeniny. Je stále svobodná a nemá partnera, takže jako starší bratr se o ni musíš postarat a zajistit jí bezpečí. Vlastníš teď dva byty, takže jeden z nich věnuješ Alince.” Alenka se usmála.
Všichni přítomní začali tleskat a já málem spadl ze židle, protože takovou drzost jsem nečekal. Ale tím to neskončilo.
– Bratře , ty mi dáš v nové budově! A , kdy už se tam můžu nastěhovat? – Rozhodl jsem se věc objasnit.
Měli jsme s manželem vlastně dva byty. Jeden jsem zdědila po babičce, udělali jsme na něm pár kosmetických oprav a pronajímáme ho. Peníze, které dostáváme za nájem, jdou na splácení hypotéky na byt v novostavbě. Tam vlastně bydlíme. Manžel nemá na byt, který jsem zdědila, žádná práva, plánovala jsem ho předat našemu dítěti, o švagrové nemůže být řeč.
– Na to zapomeňte, protože byt, který pronajímáme, je můj a v tom, o kterém sníte, bydlíme sami.
– Dítě, velmi se mýlíš, protože jsi manželka mého syna, takže veškerý tvůj majetek je vaše společné jmění a měl by ho spravovat tvůj manžel.
– Mně to nevadí, můžeš si pomáhat, jak chceš, ale bez využívání mého majetku! – Marku, máš k tomu co říct.
– Miláčku, my dva si vyděláme víc peněz a koupíme další byt, a ten dáme Alině, dnes má narozeniny.
– To myslíš vážně? – To mě překvapilo. – Když bude potřeba, můžeš dát sestře část našeho společného bytu, ale až po podání žádosti o rozvod!
– Nestydíš se takhle mluvit se svým manželem? Jestli se chceš rozvést, tak se rozvedeš! Synu, myslím, že by sis měl sbalit věci a vrátit se k matce, a ty, ty jsi zlý a lstivý ! – řekli mi manželovi rodiče.
- Po jejích slovech jsem z toho blázince odešla, protože jsem nehodlala patřit mezi ty, kteří si myslí, že mají právo nakládat s mým majetkem.