Vzpomínáte si na příběhy o babiččině dceři a dědečkově dceři nebo o babiččině synovi a dědečkově synovi? Něco podobného se stalo i v naší rodině. Moje matka nás měla dva – mě, staršího syna a mladší dceru. Z nějakého důvodu mě matka od dětství neměla moc ráda, dokonce bych řekl, že mnou pohrdala, ale mou sestru zbožňovala.
Otec mě miloval až k zbláznění a před smrtí sepsal závěť, v níž dům (který patřil jen jemu) odkázal mně. Matka a sestra neuvěřitelně zuřily, že dům dostanu já, a začaly mě poučovat, že jim dům musím dát – jsou to přece ženy, sestra studuje, matka nepracuje, ale já byla proti. Každopádně jsem po hádce odjel do jiného města.
V práci to šlo dobře, rozhodla jsem se vzít si půjčku na byt, i když roční úrok nebyl malý – stejně jsem chtěla vlastní bydlení.
A pak přišly problémy v práci, propouštění, našel jsem si jinou práci, ale plat sliboval horší. Celkově jsem už nebyl schopen půjčku splácet. Rozhodl jsem se dát byt na prodej a vrátit se k matce. Když jsem přijel, matka se dokonce usmála.
-Ahoj, matko. Jak se ti daří?
-Dobře, a jak se zabydluješ? Slyšela jsem, že sis koupil byt. A nechtěla jsi nám nechat dům. Choval ses tak nestydatě ke své vlastní rodině.
-Mami, koupil jsem si byt, ale na dluh, a teď ho prodávám, protože nemám z čeho platit. Proto teď budu bydlet s tebou. Ukliď mi pokoj, prosím.
Nemám na tebe sílu,” řekla máma naštvaně a odešla do jiného pokoje.
Rozhodl jsem se jít do otcovy pracovny a hledat skrýš, o které mi řekl jeho kamarád. A ano, našla jsem ji pod stropem (nikdy by mě nenapadlo, že tam bude něco schovaného). Ukázalo se, že otec si vedl deník a také si tam odložil několik tisíc. Možná by mi tyto peníze v životě pomohly. Matce jsem o tom neřekl – otec si to určitě nepřál.