Rodinné neshody

Dobré zprávy

Rodinná rozepře

Adéla si naplánovala velký úklid, zatímco její dcera Tereza pobývala u babičky s dědečkem v malém městečku nedaleko Plzně. Vytřela okna do zrcadlového lesku, vyčistila koberce a setřela prach z každé police. Náhle ticho přerušil zvonek telefonu. Volala Tereza, její hlas se chvěl pláčem:

— Maminko, přijď si pro mě, prosím!

— Zlatíčko, co se stalo? — znepokojila se Adéla, cítíc, jak se jí srdce svírá špatným tušením.

— Zavolej babičku!

Za chvíli se v telefonu ozval hlas Marie, Adéliny matky.

— Mami, co se tam děje? — téměř vykřikla Adéla.

— Ach, Adélko! To všechno co provádí ta naše snacha! Ani si nedovedeš představit! — Marie se hluboce nadechla a začala vyprávět. Adéla poslouchala a s každým slovem jí tvář tvrdla pobouřením.

— Tvoje dcera je neslušná! — prohlásila Ivana, manželka Adélina bratra, s jedovatým úsměvem. — Žádné vychování! Přijela na návštěvu a leze do cizí lednice! Snědla kus dortu a jogurty, které jsem koupila svým dětem! Takže mi prosím nahraď škodu. Večer si pro peníze zajdu.

Vztah Adély s Ivanou nikdy nebyl přátelský. Před osmi lety se její bratr Tomáš oženil s Ivanou, a tento výběr vyvolal v rodině bouři nevole. Ivana byla o dvanáct let starší než Tomáš a navíc měla tři děti z předchozího manželství.

— Synku, proč tohle? — naříkala Marie. — Je starší, s třemi dětmi! Nemůžeš najít někoho v tvém věku, bez takové zátěže?

— Cizích dětí není, mami, — odporoval Tomáš. — Její kluci jsou skvělí, už jsme se skamarádili. A Iva je úžasná, jen ji dobře neznáš. Jsem si jistý, že se ti bude líbit!

Adéla také nerozuměla bratrově volbě, ale nevměšovala se. Tomáš je dospělý, ať si sám rozhodne, s kým chce žít.

První jiskra konfliktu vyšlehlá, když Tomáš přivedl Ivanu představit rodičům. Marie a Josef se pro syna snažili: připravili stůl a koupili budoucí snaše dárek. Ale ke konci večeře Ivana všechny šokovala otázkou:

— Sepsali jste už závět?

Marie ztuhla:

— Proč? S manželem se cítíme skvěle a plánujeme žít ještě dvacet let.

— Jen je dobré na to myslet včas, — nestydatě pokračovala Ivana. — Aby se děti a vnoučata nehádali o dědictví. Váš byt je nádherný, v centru, s rekonstrukcí. Určitě stojí hodně peněz. Nerada bych, aby nás někdo odstrčil.

Tomáš předstíral, že nic neslyší, ale Marie hned zavolala Adéle:

— Adélko, představuješ si to? Přišla do našeho domu a už si to tu řídí! Ptá se, na koho jsme sepsali závět! Proč si Tomáš bere takovou ženu?

— Nevměšuj se, mami, — radila Adéla. — Ať si to vyřeší sám. Každý se učí na vlastních chybách.

Svatba byla skromná, což Ivanu velmi rozčílilo. Po obřadu se neudržela a vyčítala tchýni:

— Mohli jste přece přispět na jediného syna! Tohle není svatba, ale pohřeb! Žádný moderátor, žádná pořádná restaurace – pronajali jste levnou kavárnu, pozvali třicet lidí a jste spokojení? Ani jsem si nemohla koupit šaty, musela jsem si je půjčit!

Marie vybuchla:

— A proč bychom měli my s otcem za to platit? Vy s Tomášem jste dospělí, na svatbu si musíte vydělat sami, nežebrat u příbuzných. Mimochodem, proč ti tvá matka nepomohla?

— Moje matka je důchodkyně, — odsekla Ivana. — Odkud by měla peníze? A vy s manželem pracujete, nevěřím, že nemáte úspory!

Ivana se nehádala jen s tchýní. S Adélou to také neklapalo. Otevřeně jí záviděla a každé setkání končilo jedovatými poznámkami:

— Jak tě tvůj manžel pouští do práce v takovém stavu? — syčela Ivana a prohlížela si Adélu od hlavy k patě. — Kde to vlastně pracuješ? V kosmetickém salónu? Sloužíš tam mužským klientům?

— Co je špatného na mém vzhledu? — kontrovala Adéla. — Nenosím krátké sukně, na rozdíl od tebe. A manžel mi věří, proto mě klidně pouští.

— No nevím, — jedovala Ivana. — Nafouklé rty, nalepené řasy… Vdaná žena by měla vypadat skromněji. Ber si příklad ze mě – já Tomášovi nikdy nedávám důvod k žárlivosti. Je to tak, drahý?

Ivana byla známá svou bezohledností a žila podle hesla: „Ať je ostatním hůř, jen když je mně dobře.“ Mohla uprostřed noci přivést své tři syny k tchýni nebo Adéle a nechat je tam:

— S Tomášem potřebujeme čas pro sebe, — oznamovala. — S dětmi doma nemáme soukromí. Ráno si je vyzvednu.

Zpočátku Adéla i Marie souhlasily, nechtěly se hádat s Tomášem. Ten na kritiku své ženy reagoval podrážděně:

— Nerozumím, co vám na Ivaně vadí? — rozčiloval se. — Proč se k ní tak chováte? Nemůžete nám jednou vyjít vstříc a pohlídat děti? I my potřebujeme odpočinek! Mami, teď jsou to i tví vnAdéla nakonec pochopila, že někdy je lepší odříznout toxické lidi, než nechat se stáhnout do jejich dramatu.

Rate article
Add a comment