Zvolila jsem sebe. A ty? Vsadil jsi na cizí ponožky.

Dobré zprávy

Tereza a Jakub byli na svatbě její nejlepší kamarádky. Slavnost se chýlila ke konci, když moderátor oznámil: nevěsta teď bude házet kytici. Tereza se nechtěla účastnit, stála stranou, když najednou uviděla — květiny letí přímo k ní. Instinktivně zvedla ruce — a kytice přistála v jejích dlaních. Hosté tleskali, zatímco Jakub divadelně chytil hlavu. Bylo to očekávané — muži často dělají podobné scény, když jejich dívky chytí „tu osudovou“ kytici.

Tereza už se vracela ke svému stolu, když zaslechla rozhovor za pootevřenými dveřmi. Poznala Jakubův hlas.

„Tak teď se drž!“ chechtal se někdo. „Tereza už má v hlavě sňatek. Kytici chytila!“

„Přilepí se, pak se zase odlepí,“ odsekl Jakub. „Vzít si ji? Ani za pět let. Proč bych měl, když mi teď bez toho vaří.“

„Vsadíme se, že za půl roku ji sám odvedeš na matriku? A když ne, najde si někoho úspěšnějšího. A ty zůstaneš s hrnci a ponožkama.“

„Klidně se vsaď! Už rok spolu bydlíme — nikam neuteče. Bude vařit bramboračku a prát mi prádlo.“

Tereza ztuhla. Uvnitř jí všechno ztuhlo. Nerozhodla se dělat scénu — nechtěla kazit kamarádce svatbu. Vzala kabát, vyhodila kytici do koše u východu a zavolala si taxík.

S Jakubem si pronajímali byt, všechno půl na půl: nájem, účty, jídlo. Snažil se na Terezu svalit veškerou domácí práci, ale ona dala jasně najevo: pokud je ona hospodyně, musí být on sponzor. Nehodilo se mu to. Tak začal nerad mýt nádobí i uklízet.

Před přáteli však hrál „macháče“, jehož žena je šťastná, že mu může třídit ponožky.

Když se vrátila do bytu, Tereza mlčky vytáhla kufry. Většinu věcí měla u rodičů, takže balení trvalo půl hodiny. V kuchyni vysypala odpadkový koš, vyprázdnila lednici a zalila to kyselou polévkou. Napadlo ji namočit i jeho trička do té břečky — ale nakonec ne.

A odjela.

Za týden se její život úplně změnil. Nabídli jí přeřazení do centrály — skutečný kariérní postup. A pak… těhotenský test ukázal dvě čárky.

Rozhodnout bylo nutné hned: kariéra nebo mateřství. Lékař potvrdil — je brzy, má čas na rozmyšlenou. Tereza si vybrala kariéru. Podstoupila zákrok, zařídila převod, vzala si pár dnů volna a šla spát. Prostě spát. Bez cizích ponožek.

Když se kamarádka Jana vrátila z líbánek, přišla ji navštívit:

„Vždyť jste byli ideální pár! Myslela jsem, že už vybíráš zásnubní prsten.“

„Utekla jsem. Není to můj člověk. A ‚ideální pár‘ — to bylo jen pro okolí. Navíc…“ Tereza váhala, ale nakonec všechno řekla. I o těhotenství, i o volbě.

Jana přikývla. Slíbila, že bude mlčet. Jenže, jak už to chodí, řekla manželovi. A ten to pověděl Jakubovi.

Ten pak stál před domem Tereziných rodičů:

„Jak jsi to mohla udělat? To bylo i moje dítě!“

„A ty jsi mi kdo? Manžel? Byli jsme spolu jen ve tvé posteli a ve tvé hlavě.“

„Pomáhal bych! Peněžně! Výchovou!“

„A zeptal ses mě, jestli chci žít z almužny? Jestli chci být sama na dítě? Vybrala jsem sebe. Ty jsi příliš malý člověk, abys byl otcem.“

„Proč jsi mi nalila odpadky do lednice?“

„Promiň, měla jsem náladu. Měj se, Jakube.“

Díval se za ní. Za dva dny měl zaplatit večeři pro celou jejich partu — sázka je sázka.

A ano. Lidé si opravdu kopou hroby vlastními jazyky.

Rate article
Add a comment