Nečekaní nájemníci a zahradní štěstí

Dobré zprávy

Po smrti manželky Bohumil Novák cítil, jako by jeho dům navždy zešedl v prázdnotě. Dcera Alena žila s rodinou v Brně a navštěvovala ho jen zřídka. Večery trávil sám, zíral na fotky z dávných šťastných časů. Když mu jednou Alena zavolala a nehovořila jen o jeho zdraví, ale také o tom, jak sám musí být, čekal, že přijede na návštěvu. Místo toho navrhla, aby pronajal pokoj — prý známý mladík, bratr její kamarádky, který po rozodu neměl kde bydlet.

Tak se v domě Bohumila objevil nájemník — Václav. Zprvu zdvořilý, tichý, nenáročný. Platil včas, nejedl mnoho, občas hostitele i pohostil. Občas spolu koukali na televizi, povídali si. Pak to však začalo…

Jednou Václav přivedl dva přiopilé kamarády. Křičeli, kouřili, smáli se dlouho do noci. To se opakovalo. Bohumil se pokusil promluvit, ale slyšel jen: „Platím. V nájmu není, že si nemůžu zvát přátele.“ Pak se objevila Václavova dívka — Radka. Nejprve chodila na návštěvy, pak zůstávala přes noc. Václav naznačoval, že by chtěli vyměnit pokoje. Bohumil se bránil, ale nakonec ustoupil.

Jednoho ráno uviděl Radku, jak připravuje vajíčka a zve ho ke stolu. Václav promluvil vlídně: „Zůstaneme tu s Radkou. Je to blízko práce a ty jsi dobrý člověk. Už nebudeme nikoho vodit.“ Radka navrhla: „Nechcete bydlet na venkově? Moje teta má chalupu v Podhůří. Bydlení zadarmo, jen se musíte starat.“ Bohumil se nejprve urazil, ale pak řekl: „Lepší vesnice než tady jako v hotelu.“

Chaloupka byla stará, ale útulná. Uklidil ji, opravil kamna s pomocí souseda Karla. Ten byl veselý, šikovný, všechno mu ukazoval, zval ho na ryby. Na jaře přijela majitelka domu — Ludmila. Přivezla jídlo, seznámili se. Bohumil ji pohostil rybí polévkou, Karel se přidal. A tak to šlo. Každý víkend Ludmila přijížděla. Pak se všechno změnilo.

Když se Bohumil s Ludmilou vrátili do města, aby probrali budoucnost nájemníků, otevřela jim Radka — s viditelným bříškem. „S Václavem jsme se vzali,“ řekla. Ludmila se na Bohumila podívala a dodala: „Stěhujte se do mého bytu, my půjdeme sem.“ Václav nechápal, ale Bohumil vysvětlil: „Také jsme se rozhodli vzít. I nám je třeba tepla.“

Brzy se narodil chlapeček. Ludmila šla do důchodu, pomáhala s miminkem, a ve volných chvílích s manželem jezdili na venkov. Chalupu opravili, čekali na vnoučata. Karel vyrobil kolébku. Tak z náhodného sousedství vzešla opravdová rodina. Život někdy udělá nečekané obraty – hlavní je nezavírat srdce.

Rate article
Add a comment