Hosté vedle: Jak Hana postavila hranici drzosti
Petr se vrátil domů unavený, ale byt voněl pečeným masem – v troubě se pomalu dusilo a Hana krájela salát. Přistoupil k ní, políbil ji a poznamenal:
„Voní to báječně.“
„Snažím se pro hosty,“ odpověděla s úsměvem.
„Pro moje?“ zamračil se Petr. „Prosil jsem tě, aby ses nenamáhala.“
„Ale no tak… Je to tvoje rodina. Lidé po práci, potřebují se najíst.“
„Hanko, pochopíš to později… Kéž bys mě poslechla.“
Pár hodin předtím mu volala matka:
„Synku, Adéla, dcera Aleny, s manželem koupili byt vedle vás. Dokud nedokončí rekonstrukci, nemají vodu. Alena prosí – ať se u vás pár dní osprchují.“
Petr nebyl nadšený. Adélu neměl rád už jako dítě – byla to prohnaná lišákyně, stejně jako její matka.
„Dobrá, ať přijdou,“ povzdechl si. „Jen na sprchu, nic víc.“
Adéla s manželem Vojtěchem dorazili k večeru.
„Ahoj! Já jsem Adéla, tohle je můj muž. A ty jsi asi Hana?“
Nečekajíc na pozvání, Adéla prošla bytem, osahala kliky, nakoukla do ložnice. Petr zavřel dveře:
„Nepřišli jste se jen osprchovat?“
„Jo, jo! Hanko, máš ručníky? My své nenosíme.“
Když se oba umyli, nepospíchali s odchodem. Usadili se v obýváku, hltali vůni pečeného masa.
„Jé, to voní!“ štěbetala Adéla. „Co to vaříš?“
Hana si povzdechla a pozvala je ke stolu.
Snědli vše do posledního drobečku. Odcházeli, zapomenuvše ručníky, žínky i šampon. Hana si položila hlavu do dlaní:
„Gel a šampon mi nevadí, ale žínky si budu muset koupit nové.“
Následující den se vše opakovalo. A ještě třetí. Hana připravila brokolicový zapékaný bramborák, Adéla se ošklíbala:
„Fuj! Tohle jíte? Raději řízek.“
Čtvrtý den byla špagety s masovou omáčkou. Adéla opět nespokojená:
„Masa je tam jako šafránu. Jen samá omáčka.“
Petr se zeptal Vojtěcha:
„Kdy už pustí vodu?“
„Už ji mají,“ upřímně přiznal.
Adéla bleskově skočila do řeči:
„Sprchová hlavice ještě není namontovaná…“
Po večeři Hana pohlédla na muže:
„Vymyslela jsem, jak je odradit. Ale budeš muset hrát roli.“
Další večer, když se hosté usadili, přinesla podnos se suchými ovesnými vločkami, strouhaným jablkem a medem.
„To je ‚Franský salát krásy‘. Velmi zdravý. My s Petrem už jíme jen to.“
Adéla se snažila žvýkat, ale salát jí zjevně nechutnal. Hosté brzy odešli.
„Dnes večeři připravíš ty,“ řekla Hana muži. „V mrazáku jsou knedlíčky.“
O den později zavolala Adéla:
„Máte zase ten salát?“
„Jo, Hana je neoblomná… Když přijdete, kupte nějakou šunku, protože já už to nevydržím.“
„Ne, my už nepřijdeme. Už máme vodu i sprchu.“
Za pár dní Petrovi volala matka:
„Alena říká, že tě Hana nekrmí.“
„Mami, neposlouchej hlouposti. Jsem sy„Jsem sytý, zdravý a šťastný, a navíc se za měsíc stěhujeme do nového domu, takže uvidíme, kdo je komu doopravdy rodina.“