Katka právě drhla vanu, když vrazily dveře a dovnitř se vřítil Roman — s obličejem zkřiveným vztekem a panikou.
„Co jsi to provedla?!“ zařval a práskl za sebou dveřmi.
Katka se okamžitě narovnala a vyšla do předsíně.
„Co se děje?!“ podivila se, když na něj nechápavě hleděla.
„Proč jsi za ní šla?!“ zaburácel jí přímo do obličeje.
„Za kým?“ vykulila oči.
„Za Tamarou! Varoval jsem tě! Prosil jsem tě, ať se do toho nemícháš!“
„Rome, můžeš mi normálně vysvětlit, co se stalo?“
„Řekla jsi jí to?! O nás?!“ Roman těžce oddechoval a utíral si pot z čela.
„Ano, řekla. A víš co? Rozuměla mi. Prý nám nebude stát v cestě. Už si vybírám svatební šaty — kouknout, jaká krása!“
„Šaty? Svatba?!“ Roman vybuchl nervózním chechotem. „Katko, ty seš úplně vedle?“
„Myslela jsem, že mi poděkuješ,“ řekla upřímně. „Udělala jsem to proto, aby ses nemusel trápit. Pořád jsi říkal, že je slabá, že se zhroutí, když odejdeš. A ona byla silnější, než čekala. Propustila tě.“
Roman pomalu klesl do křesla, pak vstal a hleděl na Katku, jako by ji viděl poprvé.
„Ty nechápeš…“ Nedokončil to. Popadl tašku a odešel, aniž by za sebou zavřel.
Od Tamary nemohl odejít. Ne teď, nikdy. Protože právě ona ho vytáhla z bahna, když mu v peněžence zbývalo jen pár stovek korun. Dala mu všechno: práci, střechu nad hlavou, auto, postrkovala ho nahoru. To, o čem jen snil, když se tísnil s kamarádem v podnájmu.
Kdysi byl obyčejným manažerem, žil od výplaty k výplatě, šetřil na jídle, aby si jednou za měsíc mohl dopřát kafe v kavárně. Dívky sice po něm pokukovaly, ale vždycky to bylo tak nějak vedle — buď bydlely v podnájmech, nebo dojížděly vlakem z okrajových čtvrtí. A on toužil po něčem víc — po krásném životě, po penězích, po chuti úspěchu.
A tak skončil ve fitness centru — na zkušební návštěvě. Tam si ho všimla Tamara. Sklizená, upravená, sebevědomá. O deset let starší, ale s šarmem, kterému nešlo odolat. A hlavně — měla peníze. Měla vlastní firmu.
Udělal všechno pro to, aby se s ní „náhodou“ potkával častěji. A jednoho dne Tamara sama nabídla — práci, kde vydělával dvakrát tolik. Pak byt. Pak auto. Pak už každé ráno vstával v jejím bytě, jezdil jejím autem, pracoval v její firmě. Všechno za něj bylo rozhodnuto. Stačilo jen přikyvovat.
Jenže dobrý život v něm vypěstoval nevděk. Začal si myslet, že si zaslouží víc. A tak se v jeho životě objevila Katka — mladá, živá, svobodná. Scházeli se potají. Věděla o TamarKatka si uvědomila, že její svoboda má cenu mnohem vyšší, než jsou Romanovy prázdné sliby, a s úlevou se usmála do zrcadla.