Máma přijede? Zruš to! My tu budeme mít moji bývalou!
Jana stála u sporáku, když se po kuchyni rozlila vůně pečeného masa a koření. Byl to jeden z těch vzácných večerů, kdy měla čas uvařit něco lepšího než jen míchaná vajíčka. Unaveně si utřela čelo, otočila se a zakřičela:
„Petře, pamatuješ, že zítra k nám přijede máma?“
Za chvíli se ve dveřích objevil on – rozcuchaný, s ospalýma očima.
„Jaká máma?“ překvapeně zamrkal Petr. „Říkala jsi mi něco?“
„Ano! Před několika dny!“ zamračila se Jana. „Domluvili jsme se, že přijede v neděli.“
Petr najednou znejistěl a vyhrkl:
„Zruš to. Zítra k nám nesmí. Vůbec.“
„A to jako proč?“ zarazila se Jana.
„Zítra přijede… Katka.“
„Jaká Katka?“
„No… moje bývalá,“ vydechl.
V místnosti zavládlo ticho jako v hrobě. Pak ho přerušil Janin kašel – nevěděla, jestli se smát, nebo křičet.
„To myslíš vážně? Chceš, aby u nás zítra bydlela tvoje ex? Ve stejný den, kdy přijede moje máma?“
„Ty to nechápeš! Nebude bydlet, jen přespat! Pohádala se s přítelem a nemá kam jít. Jen na pár dní, vážně. Už spolu dávno nic nemáme, to víš! Katka je jen člověk v nouzi!“
„A nemyslíš, jak to bude vypadat? Máma přijede a tady se bude motat tvoje ‚kamarádka‘ z minulosti. Parádní představení!“
„Řekneme, že to je tvoje kamarádka. Ty jsi přece herečka – uvěří ti!“
Jana zvedla oči k nebi, ale v hloubi duše už si představovala scénu, jak Katka vkročí do dveří a označí ji za paní domu. Bylo to nechutné, ale zároveň trochu vzrušující.
Večer zazvonil zvonek. Na prahu stála Katka – vysoká, sebevědomá, s módním sestřihem a kabelkou z butiku. Hodila na Janu kritický pohled.
„Aha, tak ty jsi ta oficiální? Chápu… No nic, jsem tu jen na pár dní, neboj – tvého muže nechám na pokoji.“
Jana se ovládla. Jen přes zuby řekla:
„Pokoj vpravo, zítra přijede máma – nevytvářej scény.“
Katka vešla dovnitř a Jana odešla do kuchyně, kde jídlo začalo chladnout.
„Katko, dáš si s námi večeři?“
„Samozřejmě! To jsi pekla koláč? Neříkej, že jsi to dělala sama. To jsou kupované korpusy a džem, že?“
„Nemusíš jíst,“ odsekla Jana, ale koutky rtů se jí zachvěly v náznaku úsměvu.
Katka, bez přestání, náhle navrhla:
„Chceš, tě naučím péct pořádně? Moje babička byla kuchařka, já u sporáku vyrůstala.“
A tak začal večer, který obě nezapomenou. K půlnoci si ty dvě povídaly jako staré kamarádky, probíraly muže, recepty i módu. Jana poprvé cítila, že není jen „manželka“, ale žena, která má co nabídnout. Katka se neukázala jako sokyně, ale jako spojenkyně.
Ráno Katka odešla do práce a do dveří zaklepala Janina máma – Alena Janů. Už od prahu ji ohromila vůně čerstvé pečené kýty.
„To jsi udělala ty?“ oči matky se rozšířily. „To bych nečekala…“
Jana jen pokývla, sotva skrývala pýchu. Věděla, koho za to má poděkovat – tu „bývalou“.
Večer Katka zavolala:
„Jano, jsem doma. S Viktorem jsme se dali dohromady. Díky za šaty a podporu. On úplně zkamenněl, když mě viděl na recepci – říkal, že mě teď bude brát na všechny obchodní schůzky. Mimochodem, smlouvu jsme taky podepsali. Jsi skvělá. Zítra přijdu pro věci – a objímám tě jako kamarádku!“
Jana položila telefon a podívala se na Petra:
„Víš, měl jsi pravdu. Je opravdu fajn. A možná teď už vím, kdo jsem. Ne jen manželka. Ale paní domu. A žena, která má co dát ostatním.“
„No, když jsi se skamarádila i s Katkou, tak už vůbec nerozumím tomuhle světu!“ rozpačitě rozložil ruce Petr.
„Hlavně do toho nekecej,“ usmála se Jana, „a bude všechno dobrý.“