Milá tchýně, zveme vás na náš rozvod!
Když syn otevřel dveře svého bytu v Brně, Anna Nováková překročila práh a znepokojeně se zeptala:
„Jsi sám?“
„No, jo…“ odpověděl překvapeně Jakub.
„A kde je Zuzana?! Už odešla? Je konec?“ Hlas tchýně se třásl neklidem.
„Mami, o čem to mluvíš?“ Jakub pokrčil rameny, nerozuměl, kam tím míří.
„Takže jsem přišla pozdě…“ Anna Nováková si těžce povzdechla, vešla do obýváku a posadila se na kraj pohovky, jako by se bála zabrat moc místa. „Příliš pozdě…“
„Mami, co se děje?“ Jakub se znepokojil, cítil, jak se mu v hrudi svírá úzkost.
„Ty mi chceš říct, že je všechno v pořádku?!“ Podívala se na něj s podezřením, jako by skrýval nějaké strašné tajemství.
„Co, není?“ Jakub znejistěl, nechápal, kam tím směřuje.
„Synu, vysvětli mi hned, co je tohle za nesmysl?!“ Anna Nováková sáhla do kabelky, vytáhla pohlednici se zvadlou růží a rozhodně mu ji podala. „Dnes ráno jsem to našla ve schránce. Pozvání na rozvod!“
Jakub vzal pohlednici, přeletěl očima úhledný text: „Milá tchýně, zveme vás na náš rozvod! Vaše snacha Zuzana.“ Zůstal stát, nevěřil vlastním očím.
„Mami, vážně si myslíš, že je to pravda?“ zeptal se, snaže se skrýt zmatek.
„A chceš tvrdit, že jsem si to napsala sama?!“ Anna Nováková vztyčila ruce, hlas se jí třásl rozhořčením.
„Ne, jenom… Zuzana? Vážně?“
„Kdo jako Zuzana?“
„No, tvoje snacha…“
„Jakube, přestaň mi vykrucovat! Řekni mi pravdu! Došlo u vás k rozvodu? Vždyť jste spolu ani rok nebydleli! Kde teď je?“
„Mami, uklidni se, všechno je v pohodě. Zuzana je v práci… asi. Ráno bylo všechno jako obvykle. To je nejspíš nějaký vtip. Kvůli té polévce asi…“
„Vtip? Kvůli polévce?!“ Anna Nováková se na syna podívala, jako by úplně ztratil rozum. „Tvrdíš, že kvůli polévce se dá takhle žertovat?!“
„No, jo, kvůli polévce,“ Jakub rozpačitě poškrábal týl. „Včera ji uvařila poprvé. No, řekl jsem jí, že… nebylo to úplně ono. Ne jako tvoje.“
„A co bylo dál?“ tchýně přimhouřila oči, tušila, že příběh nabírá dramatický spád.
„Rozčílila se, chtěla to vylít. Pak prohlásila, že už vařit nebude, dokud to všechno nesním. No, a já zasekl, že podám na rozvod, když přestane vařit. Byl to vtip…“
„Vtip?! Řekl jí o rozvodu — jako vtip?!“ Anna Nováková vyskočila z pohovky, oči jí plály spravedlivým hněvem.
„No, pak jsem jí to vysvětlil, ale hádka už byla na světě…“
„Tak, synu, jsi celý po otci!“ rozhodně zamířila do kuchyně. „Kde je ta polévka? Přines ji sem!“
„Proč?“ Jakub zůstal stát, následoval ji.
„Budeme jíst. Rozumíš?“
„Mami, není dobrá…“
„Já ti ukážu ‚není dobrá‘! Do kuchyně, hned!“
Anna Nováková našla hrnec s polévkou, postavila ho na plotýnku a zapnula sporák.
„Pojď sem!“ Její hlas zněl jako generálův rozkaz v bitvě.
„Mami, no…“ Jakub chtěl namítat, ale zarazil se pod jejím přísným pohledem.
„A ještě přines klíče od bytu!“
„K čemu to?“ zneklidněl.
„Přines, řekla jsem!“
Jakub sklopil hlavu a přinesl klíče. Matka je okamžitě vzala a strčila do kapsy své staré bundy.
„Sedni si ke stolu!“ poručila, nalévajíc polévku do dvou talířů.
Vzala jako první lžíci a začala jíst, aniž by od syna spustila zrak. Jakub neochotně následoval její příklad.
„A tohle nazýváš špatným?“ Anna Nováková zvedla obočí, dojídajíc svou porci. „Normální polévka!“
„No, tvoje je lepší…“ zamumlal Jakub, vrtě lžící v talíři.
„Já mám třicet let zkušeností! Tvoje žena se teprve učí! Rychle vzít lžíci a jíst, než to vystydne!“
Pět minut panovalo u stolu hrobové ticho, přerušované jen zvukem lžic a občasným srkáním. Když Jakub dojedl, natáhl ruku:
„Mami, už mám. Dej mi klíče.“
„Nedám,“ Anna Nováková se chytře usmála. „Nejdřív splníš domácí úkol.“
„Jaký úkol?“ Jakub zůstal stát v šoku.
„Tenhle. Tam na polici je kniha ‚Kuchařské umění pro celou rodinu‘. V neděli přijde s otcem na návštěvu. A ty, můj milý, uvaříš osobně tři jídla z té knihy!“
„Já?!“ Jakub málem vdekl polévku. „Já přece mám ženu!“
„Ne, ne, synku. Tvoje žena možná nakrájí cibuli. Všechno ostatní je na tobě. A já jí pochválím polévku. A ty… rozvod, co?! Chceš, abychom byli jako já s tvým otcem? Žij s ní dvacet let, pak si promluvíme!“
„Chápu…“ zamumlal Jakub, sklopiv oči.
„A žádné řeči! A jestli se budeš flákat, otec z tebe stáhne tři kůže. Víš, jak rád si pochutná…“
Anna Nováková vstala od stolu, vrhla na syna poslední přísný pohled plný mateřské odhodlanosti. A v duši jí řádila bouře — jak ochránit tenhle mladý pár před hloupými chybami? A jak mu vysvětlit, že láska není jen o vtipech, ale o tom, umět si vážit jeden druhého, i když je polévka trochu přesolená?