V hlubokém snu, který se mísil s realitou, jsem se snažil vrátit ke své bývalé ženě. Spolu jsme prožili třicet let – jenže bylo už příliš pozdě.
V malém městečku nedaleko Plzně, kde staré domy šeptají vzpomínky na minulost, se můj život ve čtyřiapadesáti letech proměnil v prázdnotu, kterou jsem stvořil vlastními rukama. Jmenuji se Vlastimil a ztratil jsem všechno: manželku, rodinu, práci. Po třiceti letech manželství s Ludmilou jsem odešel za mladou milenkou, přesvědčen, že našel štěstí. Teď však zůstávám sám, bez domova, bez smyslu, a chápu, že jsem udělal chybu, již nelze napravit.
### Rodina, která byla mým domovem
Poznali jsme se s Ludmilou, když nám bylo něco přes dvacet. Vzali jsme se, vychovali dva syny a já byl šťastný, že je můžem živit. Pracoval jsem jako řidič kamionu, nosil peníze, zatímco Ludmila vedla domácnost a starala se o děti. Líbilo se mi, že je vždy doma, že vládne klid. Jenže časem láska vyprchala. Myslel jsem, že je to přirozené – respektovali jsme se, žili v souladu, a to mi stačilo. Dokud se neobjevila Barbora.
Před třemi lety jsem ji potkal v hospodě – jí bylo čtyřiatřicet, mně jedenapadesát. Byla krásná, rozpustilá, plná života. Vedle ní jsem se cítil znovu mladý. Začali jsme se vídat a brzy se stala mou milenkou. Zamiloval jsem se jako kluk, snící o novém začátku. Po dvou měsících jsem pochopil, že se nechci vracet domů k Ludmile, že už nechci lhát. Uvěřil jsem, že Barbora je moje osudová láska, a všechno jsem Ludmile řekl.
### Rozvod, který zničil vše
Ludmila mě vyslechla klidně, bez pláče, bez scén. Měl jsem dojem, že i ona už mě nemiluje, a tak byl rozvod rychlý. Teď vidím, jak moc jsem ji zranil. Prodali jsme byt, v němž jsme strávili celá léta. Barbora trvala na tom, abych Ludmile nezanechal nic, a já souhlasil. Ludmila si koupila malý garsonku, já jí ale nepomohl – ani penězi, ani slovy, přestože jsem věděl, že je bez práce těžké. Tehdy mi to bylo jedno, Barbora mě oslepila.
S Barborou jsme za moje úspory koupili dvoupokojový byt. Naši synové, když se o rozvodu dozvěděli, přestali se mnou mluvit, obviňovali mě ze zrady. Jenže já to ignoroval – Barbora čekala dítě a já se těšil na syna. Myslel jsem, že začínám nový, lepší život.
### Podvod, který otevřel oči
Syn se narodil, ale společný život s Barborou se změnil v peklo. Já pracoval, uklízel, vařil, staral se o dítě, zatímco ona jen chtěla peníze a mizela na celé noci. Vracela se opilá, křičela, vyvolávala hádky. V bytě vládl nepořádek, často nebylo ani jídlo a já byl vyčerpaný. Přišel jsem o práci – usínal jsem za volantem, byl jsem podrážděný, nezvládal jsem to. Kamarádi šeptali, že syn na mě není podobný, ale nechtěl jsem tomu věřit.
Tři roky jsem žil v tomto marasmu. Můj bratr, který Barboru vždy nesnášel, mě přesvědčil, abych udělal DNA test. Výsledek mě zničil – dítě nebylo moje. Podal jsem na rozvod a Barbora odešla bez jediného slova lítosti. Zůstal jsem sám, bez práce, s prázdným bytem a zlomeným srdcem. Tehdy jsem se rozhodl vrátit se k LChtěl jsem se vrátit k Ludmile, ale když jsem konečně zaklepal na její dveře, otevřel mi muž, kterého jsem neznal, a za ním se ozval její smích – ten stejný, který mi kdysi patřil.