Snacha proměnila dům ve večírek, a syn mlčí!
„Můj syn mi volal, téměř brečel,“ svěřuje se Hana Nováková a svírá telefon tak pevně, že jí zbělely klouby. „Ptá se, jestli může k nám do Brna přijet, aby mohl pracovat. Snacha mu domů každý den tahá kamarádky, a on se u počítače nedokáže soustředit! Málem jsem se uduseli rozhořčením.“
„Pustila jsi ho?“ ptá se sousedka, dolévaje čaj.
„Samozřejmě, že jsem ho pustila!“ Hánin hlas se chvěje rozčilením. „Stokrát jsem mu říkala: Vyřiď si to se ženou! Všechno marné. Přijel ke mně vyčerpaný, hladový, s očima rudýma od únavy. Sedl k počítači a až do pozdní noci se nehnul. Prý má důležitý projekt, termíny ho tlačí.“
„A proč nepracuje doma? Snacha mu vadí?“
„Tam už není domov, ale veřejná herna!“ žena si povzdechne. „Jednou přijede její sestra, podruhé celá parta kamarádek. Křik, smích, hudba až do nebe. Jak tam má něco dělat?“
Její syn, Jakub, je projektant. S manželkou Martinou jsou spolu šest let. Zpočátku byla Hana na snachu pyšná. Martina byla tichá, slušná, s titulem z ekonomky. A když se narodil vnuk Honzík, tchyně ji považovala za dokonalou. „Jaká hospodyně! Všechno lesklé, dítě čisté, Jakub najedený. Byla jsem za syna šťastná,“ vzpomíná teď s hořkým úsměvem.
Jakub budoval kariéru, zatímco Martina byla na mateřské. Za tři roky se vypracoval na vedoucího projektanta, ale s vyšší pozicí přišly i větší nároky. A pak se všechno změnilo. „Můj syn, vždy tak veselý a plný života, najednou vyhasl před očima,“ vypráví Hana, sotva potlačuje slzy. „Myslela jsem, že má potíže v práci, ale ukázalo se – problém je doma.“
Jednou k nim nečekaně přijela do bytu v centru Brna. A tam – jako na pouti. Martina měla hosty, hudba řvala, z kuchyně se ozýval smích. Jakub se zamkl v ložnici, zabořený do notebooku, a po vnukovi ani památky. Martina ho poslala k rodičům na venkov. Takové вечеринки se staly pravidlem. Každý večer – kamarádky, sestra, tancování do rána. Narozeniny, výročí, nebo jen tak. Jakub se v tom hluku nedokáže soustředit. „Přijdu domů a byt je jako po výbuchu. Jak mám pracovat?“ stěžoval si matce.
Hana se pokusila s Martinou promluvit. Odpověděla jí stroze: „Už nechci být vzornou manželkou a služkou! Pět let bez volna – praní, vaření, dítě. Kdo mi poděkoval? Nikdo! Teď si užívám s přítelkyněmi, žádní chlapi tu nejsou. Honzík je u babičky, šťastný a v pořádku. Jestli se to Jakubovi nelíbí, ať mi to řekne do očí!“
Jakub si všiml, že se Martina změnila, jakmile se vrátila do práce. V týdnu je vzorná manželka, ale o víkendu „vypne“. Zakázat jí ty sešlosti by chtěl, ale bojí se: „Rozčílí se, bude ještě hůř.“ Hana je zděšená. „Můj syn je příliš tichý, neumí ji usměrnit,“ říká. „A co když Martina nepřestane? Jestli propadne alkoholu? Co bude s rodinou?“
Kamarádky se ptají: „Nemohla by ji usměrnit její matka?“ Hana jen nechápavě kroutí hlavou: „Její matka to vidí jako normální. Prý je holka mladá, unavená, ať si zatancuje, dokud může. Vnuk je u ní, nestěžuje si. A Jakub mlčí – tedy mu to asi vyhovuje.“
Hana neví, co dělat. Vidí, jak syn trpí, jak se jejich rodina rozpadá. Jakub doma pracovat nemůže, a Martina se, zdá se, nechce vrátit ke klidnému životu. „To není řešení!“ rozhořčuje se Hana. „Pokud to tak půjde dál, rozvedou se, a vnuk zůstane bez otce!“
Co byste udělali na Hanině místě? Jak pomoci synovi, aniž by se rodina rozpadla? Setkali jste se s něčím podobným? Podělte se o rady – situace je vážná.