*Zápisník*
Nechtěla jsem macechu!
Mája se vůbec netěšila domů. Otec ráno jen tak mezi řečí prohodil, že dneska přivede další „nevěstu“, aby se s ní seznámila. Zase bude muset nasadit falešný úsměv, předstírat, že je hodná holka, jen aby ta cizí žena v jejich domě zůstala. Ale Mája už měla dost toho nekonečného divadla.
Po rozvodu rodičů se jejich byt v Brně proměnil v nádraží. Otec tahal jednu „mámu“ za druhou, a Mája občas litovala, že si vybrala žít s ním. Matka byla chladná jako česká zima: pro ni práce vždycky stála na prvním místě. Mája vyrůstala u babiček, zatímco matka jen kárala kvůli každé maličkosti. Lásku? Péči? Na to si mohla jenom myslet.
Matka rodinu živila, vydělávala, ale za jakou cenu? Mája často přemýšlela: Raději by byla jen máma, než stroj na peníze. Když se jejich manželství rozpadlo, rodiče se rozcházeli, jako by shodili těžký batoh. Každý začal nový život, ale Mája zůstala na kraji, nikomu nepotřebná.
Snažila se matce nějak domluvit: schválně chodila pozdě ze školy, drzovala učitelům, jen aby si jí všimla. Ale odpovědí byla jenom řev a výčitky. Po jedné hádce, když ji matka musela řešit u ředitelky, jí naklepala a vyhodila ji z bytu. Dívka sbalila batoh a odešla k otci. Matka ji ani nezastavila – naopak, jen si oddechla.
S otcem, Martinem, byl život lehčí. Mája cítila jeho teplo, jeho upřímnou lásku. Dala se dohromady, začala se učit, přestala zlobit. Babičky pomáhaly s domácností, zatímco otec pracoval, aby je uživil. V jejich bytě na okraji Brna konečně zavládla křehká pohoda, na kterou Mája tak čekala.
Ale všechno se změnilo, když otec rozhodl, že potřebuje novou ženu. Od té doby se jejich dům plnil cizími ženami. Mája je schválně vítala s ledovým chladem a odstrkovala je. Nechtěla žádné „mámy“, které se na ni dívaly jako na přítěž. Ale tentokrát otec neustoupil: „Májo, dost rozmarů! Snažím se pro tebe, chci, abychom měli normální rodinu!“
Když překročila práh bytu, uslyšela známý hlas. Srdce jí poskočilo. Shodila boty a nahlédla do obýváku. U stolu seděla její oblíbená učitelka, paní učitelka Nováková. Mája ji zbožňovala: laskavá, spravedlivá, vždycky ochotná vyslechnout. Ale co tu dělá?
Ukázalo se, že paní učitelka přišla probrat Mářiny známky. Dívka znejistěla. Najednou jí přišlo, že by mohla být součástí jejich rodiny. Copak ona je ta „nevěsta“? Mája ztuhla, bála se, aby nevyplašila naději. Ale rozhovor skončil a paní učitelka odešla, nechávajíc MájMája si utřela slzy a rozhodla se, že zítra udělá vše pro to, aby otec potkal paní učitelku znovu – tentokrát ne kvůli známkám, ale kvůli lásce.