Rozvod rozdrtil Janu jako parní válec. Zbožňovala svého manžela a nečekala, že ji zradí. Ale stalo se – s její nejlepší kamarádkou. V jediný den přišla o dva lidi, kterým svěřila své srdce. Víra v muže se rozpadla. Když předtím slýchala, že „všichni podvádějí“, mávla rukou: „Můj Petr je jiný.“ Teď ji zrada vypálila zevnitř a slíbila si, že už nikomu nedá svou důvěru.
Jana vychovávala dceru Terezu. Bývalý manžel sice pravidelně platil alimenty, občas se s holčičkou viděl, ale otcem být nechtěl. Jana se smířila s osamělostí do konce života. Začala v tom nacházet i hořké potěšení – život bez muže se zdál jednodušší. Osud ale rád boří plány.
Na narozeninové oslavě kolegyně v malé pražské kavárně potkala Pavla – bratra oslavenkyně. Také prošel rozvodem a k jejímu překvapení jeho syn Jakub žil s ním, ne s matkou. Pavel vysvětlil: chlapec si otce vybral sám, bývalá manželka, zamilovaná do nového přítele, neprotestovala. Teenager jí byl jen na obtíž.
Ten večer v Janě probudil dávno zapomenuté teplo. Jako mladá holka cítila motýly v břiše – pocit, který léta nepoznala. Ani Pavel nezůstal lhostejný. Oba, zranění rozvody, se báli nových citů, ale jiskra mezi nimi vzplanula neovladatelně.
Pavel vyžebral od sestry Janino číslo a po dlouhém váhání zavolal. Aby to nevyznělo jako rande – to slovo se v jejich věku zdálo směšné – navrhl jen setkání a povídání. Šli do útulné vinárny, povídali si až do zavírací doby, aniž by vnímali čas. Pak následovalo další setkání a další…
Jednou Tereza zůstala u otce a Jana pozvala Pavla k sobě. Po té noci věděli, že se už nechtějí rozloučit. Jejich láska, něžná a zralá, byla záchranou od minulosti. Ale byl tu jeden problém – děti.
Oba měli teenagery. Jakub byl o rok starší než Tereza. Odlišné povahy, zájmy, kamarádi. Zpočátku se Jana s Pavlem jen scházeli, občas vyrazili s dětmi ven, ale s trpkostí pozorovali, že Tereza a Jakub nejsou jen lhostejní – sotva skrývali antipatie.
Po roce a půl Pavel nevydržel. Požádal Janu o ruku. Miloval ji tak, že se cítil jako kluk, ale potřeboval rodinu – opravdovou, ne jako s bývalou ženou. Tajná setkání a telefonáty mu nestačily. Jana, zaskočená, souhlasila. Také toužila usínat vedle milovaného, společně snídat, večer koukat na filmy.
Vše probrali. Žít v jejich garsonkách nešlo – dospívajícím opačného pohlaví byly třeba vlastní pokoje. Prodejem bytů a s Pavlovými úsporami koupili prostorný dům na předměstí Prahy. Zbývalo nejtěžší – říct to dětem.
Rozhodli se mluvit s každým zvlášť, aby to zmírnili. „Nechci bydlet s Pavlem a jeho synem!“ rozčílila se Tereza. „Scházejte se jako dřív! K čemu vám svatba a tenhle dům?“ Jana dceři rozuměla, srdce se jí svíralo lítostí. Kvůli ní bude Tereza muset snášet cizí lidi. Ale věděla: za pár let dcera odletí z hnízda – a co jí zbyde? Prázdnota? Kolem bylo dost matek, které se obětovaly pro děti a pak to po nich vyžadovaly. Jana takový osud nechtěla. Pevně, ale vlídně řekla: „Rozhodnutí je hotové. Ale vždy ti budu naslouchat a ty jsi pro mě ta nejdůležitější.“
Tereza se naštvala, ale neodporovala. Její otec, nedávno se znovu oženěný, volal čím dál míň a holka se cítila opuštěná. Po dlouhém rozhovoru neochotně souhlasila, věříc, že ji matka nezradí.
S Pavlem to nebylo lehčí. „Proč mám bydlet s nějakou holkou a její mámou?“ zamumlal Jakub. „Protože miluju Janu,“ klidně odpověděl otec. „Tak já půjdu k mámě!“ vyjel syn. „Klidně,“ nenechal se vyvést Pavel z míry. „Ale bude mi líto, když utečeš před problémy. A mimochodem, u mámy se budeš mačkat v jednopokojáku, my kupujeme dům. Chtěl jsem tam dát fotbalovou branku, abychom mohli hrát.“ Jakub po chvíli vzdorování kapituloval. „Ale nečekej, že budu Terezu považovat za sestru,“ dodal. „Žádám jen respekt,“ odpověděl otec.
Tereza také prohlásila, že Jakub ji nezajímá a komunikovat s ním nehodlá. Svatbu měli skromnou, jen s rodinou. Děti v restauraci seděly s kyselými výrazy, dávajíce najevo, jak nenávidí ten nápad.
Za týden se přestěhovali do nového domu. Dětské pokoje zařídili podle jejich vkusu – byly rozdílné jako jejich majitelé. Tereza, ranní ptáče, vstávala za úsvitu, potulovala se domem, zatímco ostatní spali. Jakub, noční sova, u počítače vysedával do půlnoci, o víkendu spal do oběda. Tereza nesnášela ryby, Jakub je mohl jíst třikrát denně. Zbožňovala japonskou pop-music a mangu, on poslouchal punk a koukal na akční filmy. Neměli nic společného. Rozhovory končily hádkami o maličkosti.
Ale Tereza nečekaně přilnula k Pavlovi. Její otec téměř zmizel z jejího života a mužská pozornost jí chyběla. Pavel, ač přísný, se k ní choval jako k vlastní, někdy ji rozmazloval víc než Jakuba. „Ona je holka,“ říkal. Jakub se zase sblížil s Janou. Jeho matka se o něj skoro nestarala a teď, poblázněná novým mužem, na něj úplně zapomněla. Jana uměla naslouchat, nesoudila, a tak jí Jakub brzy začal svěřovat tajemství.
Jana s Pavlem doufali, že se děti sblíží, ale za půl roku se nic nezměnilo. Ze školy chodily zvlášť, držely se jiných part, večery trávily ve svých pokojích. Rodiče se smířili: když nechtějí, ať. Hlavně ať nebojují.
Vše změnila jedna příhoda. Tereza měla dotěrného obdivovatele – kluka ze sousední třídy. Nelíbil se jí a choval se divně. Posílal zprávy, házel jí vzkazy, zval na schůzky. Tereza jasně řTereza ho několikrát odmítla, ale on nepřestával, až jednou po divadelním kroužku na ni čekal před školou a začal jí tahat za ruku, když vtom se objevil Jakub s kamarády, kteří mu dali jasně najevo, ať Terezu nechá na pokoji.