Snacha proměnila domov v zábavní podnik, a syn mlčí!
„Můj syn mi volal, téměř brečel,“ svěřuje se Alena Nováková, svírajíc telefon tak silně, že jí zbělely klouby. „Ptá se, jestli může přijet do Brna a pracovat u nás. Snacha mu domů každý den tahá kamarádky, a on se kvůli tomu nemůže soustředit u počítače! Málem jsem se udusila rozhořčením.“
„Vzala jsi ho k sobě?“ ptá se sousedka, dolévající si čaj.
„Samozřejmě, že jsem ho vzala!“ Alenin hlas se třese roztrpčením. „Stokrát jsem mu říkala: vyřeš to se ženou! Všechno marné. Přijel ke mně vyčerpaný, hladový, s očima rudýma od únavy. Sedl k počítači a do pozdních hodin se nehnul. Prý má důležitý projekt, termíny ho tlačí.“
„Proč ale nemůže pracovat doma? Snacha mu vadí?“
„Tam už není domov, nýbrž výčep!“ povzdechne si žena. „Jednou přijede její sestra, pak zase davy kamarádek. Křik, hluk, hudba až do stropu. Jak se tam má člověk soustředit?“
Její syn, Jakub, je projektantem. S manželkou Janou je ženatý šest let. Zpočátku měla Alena na snachu jen samou chválu. Jana byla tichá, slušná, s titulem z ekonomky. A když se narodil vnuk Jirka, tchyně ji považovala za dokonalou. „Jaká hospodyně! Všechno září, dítě je čisté, Jakub najedený. Byla jsem za syna šťastná,“ vzpomíná teď se zármutkem.
Jakub budoval kariéru, zatímco Jana byla na mateřské. Za tři roky se vypracoval na vedoucího projektanta, ale s postupem přišla i větší zodpovědnost. A pak se vše změnilo. „Můj syn, dříve tak veselý a činorodý, mi před očima uvadal,“ vypráví Alena, sotva zadržujíc slzy. „Myslela jsem, že má potíže v práci, ale ukázalo se, že doma.“
Jednou k nim nečekaně přijela do bytu v centru Brna. A tam – místo domova spíš hospoda. U Jany plno hostů, hudba řve, z kuchyně se ozývá chechtot. Jakub se zavřel v ložnici, zabořený do notebooku, a po vnukovi ani památky. Jančini rodiče si Jirku vzali k sobě na předměstí. Takové večírky se staly běžnou věcí. Každý večer kamarádky, sestra, tancování do noci. Narozeniny, nebo prostě „jen proto“. Jakub v tom vzduchu pracovat nemohl. „Přijdu domů a v bytě chaos. Jak se mám soustředit?“ stěžoval si matce.
Alena se pokusila s Janou promluvit. Odpověděla jí tvrdě: „Unavilo mě být vzornou manželkou a služkou! Pět let bez volna – praní, vaření, dítě. Kdo mi poděkoval? Nikdo! Teď si odpočinu s přítelkyněmi, a žádní chlapi tu nejsou. Jirka je u babičky, spokojený a najedený. Když se to Jakubovi nelíbí, ať mi to řekne do očí!“
Jakub si všiml, že se Jana změnila, jakmile se vrátAlena Nováková si zoufá, protože ví, že pokud se věci nezmění, rodina jejího syna se nakonec rozpadne.