Minulost, láska a nový svazek
Libuše a její manžel Jiří seděli u jídelního stolu ve svém útulném domě ve vesnici Habrová. Najednou někdo zaklepal na dveře. Na prahu stála Libušina spolužačka z gymnázia — Vlasta. Majitelé se na sebe překvapeně podívali. Vlasta k nim chodila zřídka a její návštěva byla nečekaná.
„Pojď dál, Vlasto,“ řekla Libuška a snažila se skrýt rozpaky. „Přiznám se, že nás tvůj příchod překvapil.“
„Nebudu chodit kolem horké kaše,“ začala Vlasta sotva překročila práh. „Myslím, že vy, stejně jako já, chcete, aby vaše děti byly šťastné a blízko vás…“
„To nějak divně zní,“ zamračil se Jiří. „Posaď se, Libuška uvařila výborný bramboračku, pojď se najíst.“
„Můj syn se rozhodl oženit,“ vyhrkla Vlasta a upřela na ně rozhodný pohled.
„No to mě podrž! A my s tím máme co dělat?“ divil se Jiří a odložil lžíci.
Libuše s Jiřím nechápali, kam Vlasta míří, a napětí v místnosti rostlo.
Libuše s dcerou Lenkou šly vesnickou ulicí. U cesty stály dvě sousedky a živě něco probíraly. Když uviděly Libuši, zmlkly a otočily se k ní, očividně čekajíce zprávy o jeho cestě za starším synem.
Po pozdravení se Libuše s Lenkou zastavily, zeptaly se sousedek, jak se mají, a stručně vyprávěly o vnučce a její matce. Už se chystaly jít dál, když kolem prošla žena. S úsměvem řekla:
„Ahoj, spolužačko! Jak se máš? Všechno v pořádku? Zastavila by ses, popovídala si se sousedkami, kam tak spěcháš?“
Libuše se podívala do jejích tmavých očí lemovaných dlouhými řasami a s lehkým úsměvem odpověděla:
„Spěchám domů. Jirku jsem tři dny neviděla, stýská se mi.“
Vlasta ji změřila posměšným pohledem:
„No jo, no. Láska přichází i odchází. Kdybys potřebovala soucit, můžeš se na mě obrátit.“
Libuše se jen usmála:
„Tvůj pohled je plný soucitu, ale na jeho upřímnost nevěřím…“
S dcerou pokračovaly v cestě.
„Mami, proč je ta teta tak jedovatá?“ zeptala se Lenka. „Vždycky je něčím nespokojená.“
„Má takovou povahu,“ odpověděla Libuše, ačkoli znala skutečnou příčinu Vlastiny jízlivosti.
„Při každém setkání se tě snaží urazit,“ nepřestávala Lenka. „A ty vždycky víš, jak odpovědět. Proč se tak chová?“
„Chceš pravdu?“ pousmála se Libuše. „Vlasta byla zamilovaná do tvého otce, ale on si vybral mě.“
Lenka ztuhla údivem.
„Vážně?! Miloval vás obě a vybral si tebe? Proč?“
Libuše se zasmála:
„Zeptej se otce…“
Večer po večeři se Lenka přitulila k otci sedícímu u televize. Najednou se ho zeptala:
„Tati, pověz, proč sis vybral mámu a ne tetu Vlastu?“
Jiří překvapeně pohlédl na dceru, pak na manželku.
„No, řekni jí, když je zvědavá,“ usmála se Libuše.
„Bylo to dávno, ale ten den si pamatuju, jako by to bylo včera,“ začal Jiří. „Před Vánoci ve škole uspořádali večírek pro starší studenty. Tvá máma byla Sněhurkou a já děda Mrázem, protože jsem byl nejvyšší ve třídě. Mamince to oblečení tolik slušelo! Modré šaty barvy jejích očí, cop až k pasu. V tu chvíli mi srdce poskočilo. Věděl jsem, že ji chci mít po svém boku celý život.“
„Ale byl jsem plachý,“ pokračoval. „Čekal jsem na správnou příležitost. Po škole se mi nepřihlásilo, ale maminka odjela studovat do města. Běžel jsem vesnicí, doufal jsem, že ji uvidím, když přijede na víkend. Jednou jsem ji zahlédl, jak jde z obchodu. Sebral jsem odvahu, přistoupil k ní a řekl, že odcházím na vojnu. Myslel jsem, že mávne rukou, ale ona najednou rozplakala.“
„‚Takže tě dlouho neuvidím?‘ řekla. Skoro jsem vyskočil radostí. Objal jsem ji a šeptal: ‚Dva roky utečou rychle. Piš, volej, ano?‘ Přikývla, políbila mě na tvář a utekla domů.“
„Služba uběhla jako voda díky jejím dopisům,“ usmál se Jiří. „Když jsem se vrátil, hned jsem ji požádal o ruku a vzali jsme se.“
„Tati, to je krásný příběh lásky!“ zasnila se Lenka.
„Hej, ještě máš čas na svatby,“ mrkl na ni otec.
Lenka se zasmála a vyběhla z pokoje.
Vlasta studovala s Libuší ve stejné třídě. Byla statná, s výraznými rysy, zatímco Libuše byla křehká, ale silná. Libuše měla tři bratry a otec je učil cvičit. Libuše trénovala s nimi a brzy zvládala shyby jako kluci.
Jednou v tělocviku požádala o svolení udělat shyb a všechny překvapila, když jich zvládla tolik jako chlapci. Od té doby ji kluci respektovali a holky se zlobily, skrývajíce závist za posměšky.
Libuše byla vždy laskavá a usměvavá, nikdy se nehádala a na kousavé poznámky odpovídala příslovími nebo vtipem.
V posledních ročnících měla spousta holek nápadníky. Vlasta byla zamilovaná do Jiřího, psala mu dopisy, zvala ho na tancovačky v místním kulturním domě. Ale když se vrátil z vojny, požádal o ruku Libuši. Od té doby mezi ženami začal skrytý konflikt.
Brzy se Vlasta provdala za spolužáka a usadila se nedaleko Libuše, která mezitím porodila syna. Roky plynuly. Libuše měla dva syny a dceru, kdežto Vlasta stále nemohla otěhotnět. Lékaři tvrdili, že problém není, ale děti nepřicházely. Vlasta měla podezření, že to bylo kvůli jejímu mládí, kdy, studujíc ve městě, otěhotněla, ale dítě si nenechala.
Bylo jí nesnesitelné vidět, jak Libuše rodí jedno dítě za druhým. To je ještě více odcizilo. Ale jednAle jednoho dne se i Vlasta dočkala a porodila syna, Tomáše, téměř ve stejnou dobu jako Libuše svou nejmladší dceru Lenku.