“Přinesla jsi nám do rodiny jenom smutek!” křičela matka na svou dospívající dceru.
“Maminko, ty jsi tady! To jsem se po tobě stýskala! Budeme teď spolu?” hlesla dívka s chvějící se nadějí v hlase a vrhla se k matce.
“Ne! Zůstaneš u babičky!” odsekla Hana ostře a odtáhla se, jako by před ní stál cizí člověk.
Hana přijela za dcerou poprvé po dvou letech do malého města Javorník. Její hlas byl ledový a pohled plný nenávisti. Dceru nechala na péči tchyně a tohle setkání rozbilo srdce dítěte, které toužilo po mateřské lásce.
“Proč?” zeptala se dívka a sotva zadržovala slzy.
“Protože s tvým narozením přišlo do naší rodiny neštěstí! Kvůli tobě nemáme otce!” vykřikla Hana a její slova jako nůž zabodla dceři do srdce.
Hana a Jakub byli nerozlučná dvojka už od školy. Jejich láska vypadala jako věčná – snili o budoucnosti, plánovali, nedokázali bez sebe vydržet jediný den. Hned po škole se vzali. Jakub pracoval na směny, vydělával dobře, a brzy si koupili byt v Javorníku. Když Hana zjistila, že je těhotná, Jakub zářil štěstím. Pečoval o ni, vybral jí nejlepší porodnici, připravoval dětský pokoj. Jejich život byl plný nadějí.
Ale osud byl krutý. Pár dní po porodu se Hana chystala domů. Jakub, zářící hrdostí, vyzdobil pokojíček, koupil květiny a jel pro manželku a dceru. Ale nikdy nedojel. Strašná nehoda ukončila jeho život. Zachránci a lékaři byli bezmocní. Hana zůstala sama s malou dcerou v náručí.
Do nemocnice přijela Hany kamarádka, aby jí pomohla zvládnout šok. Snažila se ji rozptýlit nesmyslnými historkami, ale pravdu Hana zjistila doma. Tchyně, Marie Nováková, jí s pláčem všechno pověděla. Hana, pomatená žalem, vtrhla do pokojíčku, který s takovou láskou připravoval Jakub. Rozbíjela všechno kolem – trhala závěsy, házela hračky, křičela bolestí. Její svět se rozpadl.
Po pohřbu se Hana na dceru ani nepodívala. Tchyně převzala všechnu péči o holčičku. Hana se nutila starat, ale v jejím srdci nebyla láska – jen prázdnota a vztek. Vinila dceru z manželovy smrti, jako by její narození bylo prokletí.
Jednou, když Marie přišla na návštěvu, Hana to nevydržela.
“Ona za to může!” křičela a dusila se pláčem. “Zničila nám život! Nesnáším ji!”
“Hano, vzpamatuj se!” prosila tchyně. “Musíme žít pro ni. Ona za nic nemůže!”
Ale slova k ní nedolehla. Hana se uzavřela do svého žalu, odřízla se od dcery zdí nenávisti.
Za dva roky se Hana dala dohromady a našla si práci. Marie jí pomáhala, jak mohla, ale brzy Hana dostala lepší místo a začala jezdit na služební cesty. Požádala tchyni, aby si vzala dceru k sobě. Babička, která vnučku zbožňovala, souhlasila. Zpráva Hana jezdila na návštěvy, brala si ji na víkendy, ale s časem těch návštěv ubývalo. A pak zmizela úplně.
Hana posílala peníze na účet, ale neozývala se. Dívka, toužící po matce, plakala a chtěla za ní, ale Marie vymýšlela výmluvy: “Maminka je zase v práci, brzy přijede.” Dokonce za ní jela, ale Hana před ní zabouchla dveře – nechtěla o ničem mluvit.
Plynuly roky. Hana se objevila u tchyně na narozeniny dcery, Terezy. Vešla dovnitř, chladně jí podala dárek a ztuhla, když dívenka s nadějí vyběhla k ní.
“Mami, ty jsi tady! Budu už bydlet s tebou?” vykřikla Tereza, oči jí zářily.
“Nic se nezměnilo!” utrhla se Hana a couvla. “Zůstaneš tady.”
“Proč?” hlas Terezy se roztřásl, slzy jí stékaly po tvářích.
“Protože jsi přinesla smůlu! Kvůli tobě zemřel tvůj táta!” vykřikla Hana a ta slova jako ozvěna zůstala viset ve vzduchu.
Marie to nevydržela.
“Hano, zmlkni! Jak můžeš říkat dítěti takové věci?!”
Hana se na tchyni podívala s ledovým klidem.
“Vdala jsem se znovu,” řekla. “A čekám dítě. Přišla jsem, abych Terezu odškrtla z rodného listu.”
“Ty se chceš vzdát vlastní dcery?” zděsila se Marie. “Nemáš ani špetku studu?”
“Neumím ji milovat,” tiše odpověděla Hana. “Promiňte.”
Otočila se a odešla. Brzy přišel úřední papír, kterým se vzdala rodičovských práv. Tereza zůstala s babičkou, která se stala její opatrovnicí. Když se holčička ptala na matku, Marie mlčela, nedokázala jí říct pravdu. Až po letech Tereza zjistila, že ji matka vinila z otcovy smrti. Dlouho plakala, ale už se neptala. Její srdce, plné lásky k matce, se navždy rozpadlo.