Vedlejší pokoj mého deníku
Jmenuji se Eliška a žiju v malém městečku na jihu Čech, kde kopce pokryté lesy sousedí s tradičními venkovskými usedlostmi. Od dětství jsem snila o velké rodině, o domě plném dětského smíchu a o muži, který by byl mou oporou. Osud však rozhodl jinak a teď mé srdce rozděluje láska k manželovi a povinnost k těm nejbližším.
Mé první manželství bylo plné nadějí, ale po osmi letech se rozpadlo. S manželem se nám nikdy nepodařilo mít děti a tato bolest mezi námi vyhloubila propast. Rozvod ve mně zanechal prázdnotu a už jsem nevěřila, že najdu štěSrdce mi pokaždé pukne, když vidím maminku po večerech sama sedět u okna a dívat se na zvadlé růže v zahradě.