Přerušila jsem kontakt s matkou, protože se postavila na stranu mého bývalého manžela a vinu za náš rozvod svalovala na mě.
Moje matka si stanovila priority dávno předtím, než jsem od prvního manžela definitivně odešla. Vynášela ho do nebes, zatímco mě neustále označovala za příčinu všech hádek a nedorozumění. Po rozvodu s ním dál komunikovala a nenechala si ujít příležitost, aby mému současnému manželovi připomněla, jak „dokonalým“ byl její první zeť.
Tyto rozhovory přirozeně jen otravují můj vztah jak s manželem, tak s matkou. V jednu chvíli jsem se rozhodla: pokud si máma mého bývalého tolik cení, ať si s ním povídá. Já z téhle hry odcházím.
S Honzou jsme se vzali hned po vysoké. Měli jsme bouřlivý vztah, všechno se odehrálo rychle a za pár měsíců jsme měli velkolepou svatbu. Maminka byla z nadšená, zeťačku by snad nosila na rukou. Z počátku to bylo roztomilé, pak už jen otravné.
První půlrok byl idylický — péče, láska, něha. Pak se něco zlomilo. Manžel začal být agresivní, podrážděný a zlý. Pravidelně jsme se hádali. Několikrát jsem utekla k matce, doufajíc v podporu, ale slyšela jsem jen výčitky. Vždycky stála na jeho straně.
Když k nám přijela, hned od dveří kritizovala: špatně uklizeno, špatně uvařeno, špatně vyžehleno. Ať jsem řekla cokoli — že jsem unavená z práce nebo se necítím dobře — nedojímalo ji to. „Žena má být strážkyní domácího krbu! Když se ti to nelíbí, ať ti to říká muž! Ten tvůj je krasavec, ale ty… nic moc, a ještě máš těžkou povahu!“ opakovala jako mantru.
Zkusila jsem jí připomenout, že sama byla dvakrát vdaná a dvakrát se rozvedla, ale odpovědí byl proud urážek. S Honzou jsme spolu žili něco přes dva roky. Tečku za vztahem udělal okamžik, kdy mě poprvé uhodil. Mlčky jsem sbalila věci a odešla. Ráno jsem podala žádost o rozvod.
Maminka zuřila. Prohlásila, že když muž zvedne ruku, znamená to, že jsem ho k tomu dohnala. Pak Honza přišel — prosil o odpuštění, vyhrožoval sebevraždou. Matka na mě tlačila, jak mohla. Ale já zůstala pevná. Po pár měsících jsem se od ní odstěhovala — už jsem nemohla poslouchat, jak jsem neschopná ženská, když jsem neudržela „takového muže“. Dlouho jsem se vzpamatovávala. Celý rok.
A pak se v mém životě objevil Tomáš. Něžný, starostlivý, chápavý. Dlouho jsme spolu chodili a po roce a půl jsme se vzali. Před matkou jsem vztah tajila, tušila jsem, jak zareaguje. A přesně jak jsem čekala — při prvním setkání začala srovnPřišla s ním dokonce i na večeři a celý večer ho srážela, zatímco Honzu vychvalovala do nebes.