Vím, že jsem byla hroznou matkou. Přišla jsem za synem — „Nemám matku,“ odpověděl a odešel.
Když Jakubovi byly tři roky, náš rodinný svět se rozpadl — manžel si sbalil věci a odešel. Bez vysvětlení, bez lítosti. Zůstala jsem sama s dítětem, bez podpory, s prázdnou peněženkou a hořkostí v srdci. Po pár měsících jsem přijala nabídku pracovat v zahraničí — doufala jsem, že se postavím na nohy a dám synovi lepší budoucnost.
Jakuba jsem svěřila do péče mé matky. Byla to právě ona, kdo ho vodil do školky, učil básničky, žehlil školní uniformu, když nastoupil do první třídy. Byla to babička, kdo ho utěšoval v noci, když plakal z touhy. A já… Posílala jsem balíčky, peníze, dopisy. Ale přijížděla jsem jen zřídka. Pořád něco překáželo: práce, každodenní starosti, nový vztah.
Ano, zamilovala jsem se. V jiném městě, v jiné zemi, do jiného muže. A v jednu chvíli jsem to pochopila — syn se do toho nového života nevešel. Snažila jsem se to nevnímat, ale byla to pravda. Stal se pro mě něčím vzdáleným, tíživým, bolestivou připomínkou toho, před čím jsem utekla.
Když Jakub dokončil gymnázium, nastoupil na univerzitu. Vystudoval s vyznamenáním. Nastoupil do mezinárodní firmy a začal pracovat v Rakousku. Cestoval po světě, rostl profesně. Byla jsem na něj hrdá, byť jen zdálky.
Jednoho dne ve Francii potkal dívku jménem Lucie. Ukázalo se, že je také z Česka. Mezi nimi přeskočila jiskra. Brzy začali žít spolu. A když Lucie otěhotněla, rozhodli se vrátit do Prahy, uspořádali svatbu a koupili byt. Narodil se jim syn Matěj. Jakub toužil po velké rodině, ale jeho žena měla jiný názor — chtěla ještě něco prožít pro sebe.
Čím dál častěji odjížděl na služební cesty, ale snažil se to vyvážit penězi, dárky, výlety. Žil na hraně, ale věřil, že dělá to správné.
Jednou se vrátil z cesty dřív — zůstal pryč skoro dva měsíce. Lucie doma nebyla. Matěj si hrál s chůvou. Dívka vypadala zaskočeně, řekla, že paní je ve fitness. Což nebyla pravda. Jakub vybaloval z kufru dárky, když syn radostně přiběhl a s hračkou v ruce vykřikl:
„Už něco takového mám! Strejda Ondřej mi dal stejné!“
Všechno bylo jasné. Lucie přiznala: už přes rok měla poměr s Ondřejem a nehodlala to skrývat. „Pořád jen lítáš někde po světě, unavilo mě být pořád sama,“ řekla.
Následující den Jakub podal žádost o rozvod. „Nebudu ti bránit v tom, abys syna viděla. Ale byt je můj. Se svým milencem si najdi někde bydlet jinam,“ řekl klidně, ale pevně. Prosila, aby byt zůstal jí — prý Matěj nebude mít kde spát. Ale neustoupil.
Za dva týdny stála s dítětem u dveří:
„Odjíždíme s Ondřejem. Ať Matěj zatím zůstane s tebou. Až se usadíme, vezmeme si ho.“
„Tvůj milenec ho nechce vidět, že?“
Mlčela.
Tak začal jejich nový život ve dvou. Jakub opustil práci a rozjel vlastní firmu, aby mohl být s Matějem. Chlapec zprvu ptával o matAle časem přestal, protože Lucie už nikdy nezavolala ani nepřijela.