Už stokrát jsem litovala, že jsme s mým novým přítelem Jakubem jeli na ty velikonoční sešlosti k mé mámě, Ludmile Petrovně. Zdálo se to jako milé rodinné svátky: mazance, vajíčka, blízcí u stolu. Jenže když jsem uviděla, kolik lidí se namačkalo do maminčina domu, chtěla jsem se otočit a utéct. Všechny moje tři sestry — Jaroslava, Věra a Dana — přijely s manžely a dětmi. Navíc maminčin bratr, strýc Václav, s manželkou a dvěma dospělými syny. A ještě nějací vzdálení příbuzní, jejichž jména jsem si, pravda řečeno, stěží vybavovala. A uprostřed toho rodinného hurikánu jsem byla já a Jakub, můj nový přítel, kterého jsem se odhodlala představit rodině. Bylo by lepší, kdybych to neudělala.
Už od dveří to začalo. Sotva jsme vešli a máma se už vrhla na Jakuba s otázkami: „Jakube, co děláš za práci? Kolik je ti let? Jaké máte plány?“ Jakub se držel statečně, odpovídal klidně s úsměvem, ale viděla jsem, jak se napjal. A moje sestry, jako by se spikly, mu připravily opravdový křest ohněm. Jaroslava, ta nejstarší, hned začala vykládat, jak její muž nedávno dostal povýšení a koupili si nové auto. Věra se chlubila, že její dcera už chodí na balet a vystupuje na jevišti. Dana, ta nejmladší, jen přilévala olej do ohně a šeptala mi potutelně: „No tak, sestřičko, kde jsi takového mladíka našla?“ Jakub je o pět let mladší než já, a zdálo se, že to se stalo událostí večera.
Ludmila Petrovna, moje máma, si usmyslela, že jej musí pořádně nakrmit. Stále mu přidávala mazanec a pobízela: „Jen jez, synku, vypadáš hubeně, potřebuješ přibrat!“ Jakub se upejpavě děkoval, ale viděla jsem, že se jen stěží vyrovnává s maminčinou štědrostí. A pak se máma dala do vzpomínání: „Víš, Jakube, naše holka jako dítě snila, že se vdá za letce! Ty sice nejsi letec, ale chlap to je, jen mě nezklam!“ Stůl propukl v smích a já bych se nejraději propadla. Jakub se jen usmál, ale věděla jsem, že je mu trapně.
Strýc Václav, maminčin bratr, se rozhodl, že Jakuba musí pořádně prověřit. Nalil mu domácího vína a pronesl přípitek: „Na zdraví mladých! Ale, chlapče, víš přece, že u nás je to tvrdý? Ženský u nás mají charakter!“ Jakub přikývl, vypil, ale všimla jsem si, jak pod stolem pevněji stiskl moji ruku. A když strýc Václav navrhl, aby vyšli na dvůr a „ukázal, jak se seká dříví“, už jsem to nevydržela. „Strýčku, dost, on přece není dřevorubec!“ vyhrkla jsem. Všichni se zasmáli, ale Jakub, zdálo se, už v duchu hledal cestu ven.
Děti mých sester přidaly do chaosu. Neteře a synovci pobíhali po domě, křičeli, shodili vázu s květinami. Jeden z nich, Věřin syn, přiběhl k Jakubovi a vyhrkl: „A ty budeš náš nový táta?“ Málem jsem se zapíjela šťávou. Jakub, ke cti jeho, neztratil hlavu: „Já jsem teď jen Jakub, ale můžeme být kamarádi.“ Chlapec přikývl a rozběhl se, a já jsem mu v duchu tleskala za chladnokrevnost.
Nejhorší ale bylo, když začali probírat moji minulost. Jaroslava, jako mimochodem, připomněla mého bývalého manžela: „No, ten byl starší, s dobrým postavením, a ty teď jdeš po mladých, co?“ Cítila jsem, jak mi hoří tváře. Jakub předstíral, že to neslyšel, ale věděla jsem, že je mu to nepříjemné. Máma, snažíc se uklidnit situaci, začala vyprávět, jak jsem v mládí pekla mazance, ale to ji jen zhoršilo. Sestry a strýc Václav se pustili do rozebírání mých starých vztahů, školních lumpáren a dokonce i té příhody, kdy jsem nechtěně zapálila záclonu na minulých svátcích. Jakub poslouchal, usmíval se, ale viděla jsem, že se cítí jako cizinec.
K večeru jsem byla na pokraji sil. Chtěla jsem Jakuba popadnout a odjet domů. Ale on, jako by vycítil moji náladu, zašeptal: „Je to v pořádku, já to dám. Tvoje rodina je… živá.“ A v tu chvíli jsem si uvědomila, že se snaží kvůli mně. To mi dodalo odvahu. Když se všichni posadili k dalšímu přípitku, rozhodla jsem se promluvit. „Děkuju, že jste tu,“ řekla jsem. „Ale chci, abyste věděli, že Jakub je pro mě důležitý a že jsem šťastná, že je tu se mnou. Takže slavme Velikonoce a nedělejme z toho výslech, ano?“ Máma přikývla, sestry ztichly a strýc Václav zvedl sklenici: „Za chytrou ženskou!“
Ke konci večera se atmosféra oteplila. S Jakubem jsme si dokonce zatančili na staré písničky, které pustila Dana. Uvědomila jsem si, že i přes tenhle cirkus mi ten čas s rodinou nakonec připadal cenný. Ano, občas jsou k nevydržení, ale je to moje rodina. A Jakub… ten to zvládl s grácií. Když jsme sedli do auta, abyKdyž jsme odjížděli, maminka mávala z okna a já věděla, že příští Velikonoce budou nevyhnutelné, ale snad o trochu klidnější.