Nemohla jsem tomu uvěřit, když můj milovaný manžel jednoho dne přišel a řekl, že podává žádost o rozvod. Málem jsem omdlela.
– Ptala jsem se proč.
– Mám jinou ženu. Brzy se sem nastěhuje. Žádám tě, abys opustil můj byt.
– A co naše děti? Mají také opustit byt?
– Ano, půjdou s tebou.
Byt, ve kterém jsme žili jako rodina, patřil mému manželovi. Byt mu darovala jeho babička, než jsme se vzali. Takže jsem na něj neměla žádná práva. Manžel mě a děti do něj ani nepřihlásil. Zřejmě dobře věděl, že mě odtamtud hodlá vystěhovat.
Kam mám jít se dvěma dětmi? Natálii jsou tři roky a Igorovi byl právě rok. Ani já momentálně nemůžu chodit do práce, protože syn je ještě příliš malý a potřebuje mou péči. Moji rodiče bydlí dvě stě kilometrů od města, což je daleko. Nemám tedy možnost se tam dostat.
Požádala jsem o výživné. Když to manžel zjistil, přišel a začal mi vyhazovat věci z bytu. Řekla jsem mu:
– Co to děláš? A co děti? Kam máme jít?
– Kamkoliv! Vypadněte odsud. Proč jsi požádal o alimenty?
– A co mám dělat? Nedáváš peníze na děti a ty potřebují být oblečené a nakrmené.
– To je tvůj problém. Dávám ti tři dny na to, abys opustil můj byt.
Je pryč a já nevím, co mám dělat. Kam máš jít? Volala jsem sestřenici, ale ta má vlastní rodinu a jednopokojový byt. Souhlasila, že nás na dva dny vezme k sobě, ale co pak? Zavolala jsem domů rodičům. Táta je nemocný, tak si pro nás přijede, až se uzdraví. Ale můj manžel to nechtěl pochopit. Bylo mu to jedno, jen mi řekl, ať opustím byt, a tím to skončilo. Chtěla jsem jít k právníkovi na konzultaci, ale i na to jsou potřeba peníze, které nemám. Počítám každou korunu. Tchyně nechce o ničem slyšet. Zdá se, že to, co se teď v naší rodině děje, je její práce.
Nikdy mě neměla ráda. Jen proti mně neustále štvala mého manžela, takže se jí to vymstilo. Zbývají mi dva dny a jsem plná nervů. Bojím se odejít z bytu, manžel by mě tam už nemusel pustit. Takhle se mi vybarvil život. Co mám dělat? Kam mám jít? Má někdo nějakou radu?
