Vařit pro všechny
„Nechystám velkou oslavu k mým kulatinám, takže zvu jen pár hostů,“ vysvětlovala Pavla synovi a snaše u večeře.
„Kolik jich bude?“ chtěl vědět Petr, který dobře znal matčinu lásku k velkým oslavám.
„Jistě přijde dvacet tři lidí a dva jsou ještě nejistí,“ klidně odpověděla starší žena.
„Počkejte,“ hned se ozvala Olga. „To znamená, že už jste všechny pozvala a teď nám to jen oznamujete?“
„Vždyť mi bude sedmdesát, je to můj byt a myslím, že mám právo si pozvat, koho chci,“ oponovala Pavla. „Budou jen děti, vnoučata a sestry s rodinami. Sousedy a vzdálené příbuzné nezvu.“
„Ale proč tolik starostí a výdajů?“ nechápal Petr. „Náš byt není tak velký, abychom všechny usadili, teď budeme muset koupit spoustu jídla a vše připravit.“
„Hlavně, že vám bydlení v mém bytě nevadí, ale jedna oslava pro matku je už problém,“ začínala Pavla. „Možná je to moje poslední kulatiny, musím mít možnost rozhodovat o svých záležitostech.“
„Víš, že sama to nezvládneš připravit,“ upozornil Petr. „Moje starší sestra Eva je s matkou rozhádaná, takže není jisté, zda vůbec přijde na oslavu. Mladší Iveta bydlí v jiném městě a nepřijede, aby pomohla, takže všechno zůstává na tobě.“
„Skvělé, takže se na týden stávám služkou,“ mrzela se Olga.
„Nemáme na výběr, matku chceme uctít, a navíc žijeme v jejím bytě,“ připomněl Petr.
Olga sice nechtěla nic dělat, ale fakt společného bydlení byl rozhodující. Nedokázala si představit, jak by jinak Pavle poskytli klidné bydlení. Dva týdny před oslavou udělala generální úklid v bytě, všechno důkladně vyčistila a před samotnou oslavou plánovala jen vše osvěžit.
„To tvoje navržené menu se mi nelíbí,“ hodnotila Pavla snahu snachy. „Je tu málo masitých pokrmů, nikdo nemá zájem o vaše moderní chlebíčky a hosté nesmí odejít hladoví.“
„Ale je tu dost jídla, vše kalorické a bude to stát spoustu peněz a času na přípravu,“ bránila se Olga.
„Dobře, něco ještě přidám, a pak se rozhodneme,“ ohrnula nos Pavla.
Po jejích úpravách seznam pokrmů a výdajů narostl o polovinu. Pavla plánovala částečně hradit oslavu sama, v ostatním očekávala podporu syna a snachy.
„Za prvé jsme jedna rodina, to je přirozené,“ prohlásila rozhodně Pavla. „Za druhé jsem ještě nerozhodla, co se stane s bytem. Pokud vám ho přenechám, stejně na tom vyděláte, takže byste se měli snažit.“
Olga se snažila kontrolovat a nic neříkat, aby muže neurazila. On poslušně plnil matčiny přání. Olga nechtěla nakupovat všechny suroviny v jednom obchodě, považovala to za neekonomické.
„Ale to projedeme benzín, ztratíme čas a energii, abychom koupili olej v jednom obchodě, smetanu na trhu a vejce za městem,“ nechápala Olga.
„To nevadí,“ trvala Pavla na svém. „Chci mít jistotu o kvalitě produktů, proto nakupuji tam, kde vím, že je to osvědčené.“
Pavla neměla dost sil na přípravu, ale dohlížela na nákupy a vyžadovala, aby ji syn všude vozil autem. Petr po práci objížděl s matkou obchody a poslouchal další rady.
„Doufám, že máš dobrého cukráře na dort?“ zajímala se Pavla u snachy.
„Myslela jsem, že koupíme hotový dort nebo zákusky,“ netajila se Olga.
„No jistě, můžeme vůbec neslavit a koupit lívanec na moje narozeniny,“ urážela se herecky Pavla. „Svojí matce asi takovou věc neuděláš.“
„Moje matka loni osmdesátiny vůbec neslavila,“ spustila Olga. „Prostě jsme jen poseděli s rodiči a bratrovou rodinou.“
„To je vaše věc, v každé rodině jsou jiné zvyklosti,“ nesměla se vzdát Pavla. „Přišla jsi do naší, tak prosím respektuj naše zvyky.“
Olga se opravdu snažila vyhovět tchyni. V polední pauze v práci vyhledávala dort a zkoumala recepty, po práci narychlo běžela do obchodu, protože pořád bylo něco potřeba. Hosté byli pozváni na sobotu, proto si vzala od čtvrtka volno, aby všechno včas připravila.
„Zdá se, že vám chybí trošku svědomí,“ znovu vyčítala Pavla. „Dobře, že Petr je muž a nerozumí tomu, ale ty bys mohla sama navrhnout pomoc.“
„Co je špatně?“ snažila se pochopit Olga.
„Budu mít oslavu, přijdou hosté, a já je mám vítat v županu s drdolem na hlavě?“
Olga musela jít s tchyní do obchodu a vybírat oblečení. Domluvila s kamarádkou, která slíbila doma přijít a učesat oslavenkyni a nalíčit ji.
„Proč pečeš masové rolády už dnes?“ nahrnula se Pavla do kuchyně. „Oslava je až za dva dny a nebude to čerstvé.“
„Protože zítra je celý den plný a fyzicky nestihnu všechno připravit naráz,“ připomínala Olga. „Sporák a trouba budou obsazené a mám jen dvě ruce.“
„Tak vstávej dřív a nedělej ze sebe hrdinku,“ tlačila Pavla.
„Všechno se snažíte udělat mýma rukama,“ už nemohla mlčet Olga. „A vůbec, když se vám to nelíbí, tak nebudu dělat nic.“
„Jak to myslíš?“ vybuchla Pavla.
„Vemte hosty do kavárny nebo si objednejte dovážku,“ neodpustila si Olga. „Mám dost nespokojenosti a obvinění.“
Když se Petr vrátil z práce, doma našel uplakanou ženu a rozzlobenou matku. Matka pila prášky na srdce, obviňovala snachu z úmyslů ji zničit a zkazit oslavu.
„Prosím, dokončíme, co jsme začali, prosím, ať máme klid,“ prosil Petr. „V podstatě jen zbývá pár dní, to zvládneme.“
Olga se rozhodla zapomenout na svou pýchu kvůli klidu muže, odpočinula si a vrátila se do kuchyně. Strávila tam celou páteční noc, až jí padly z únavy nohy. V sobotu bylo všechno nachystané na příchod hostů, a byt byl nablýskaný čistotou. Oslavenkyně v nových šatech a s účesem přijímala gratulace od hostů a zvala je k stolu.
„Všechno je se připravováno s láskou a veselou myslí,“ s úsměvem vítala Pavla příbuzné.
„Skvělé, zase máte něco chutného a krásného,“ chválili hosté.
„Snažila jsem se, ale byli i tací, kteří vytvářeli potíže,“ odpovídala oslavovaná, aniž by mířila na někoho konkrétního, a přitom upírala pohled na snachu a dcery.
Během celé hostiny se Olga skoro neposadila, stále přebíhala s talíři. Petrovi došly nervy a sestry přiměl pomoci jeho ženě.
„Nejsem si jistá, jestli jsi hrdinka, nebo jen hloupá,“ zajímala se Petřina sestra Eva v kuchyni.
„Co tím myslíš?“ nechápala Olga.
„Je zřejmé, že matka na tobě všechno nechává a celá oslava se koná na tvůj účet a tvou pomocí,“ odpověděla.
„Neztěžuj to,“ žádala druhá sestra Iveta. „Dobře znáš naši matku a proč s ní máme odstup.“
„Jsou to její kulatiny, úcta a žijeme s ní,“ rozvažovala Olga.
„Je to naše matka a my jsme na oslavu přijely kvůli strachu, že by mohla být poslední,“ komentovala Iveta. „Skutečně jednala jako obtížný člověk a žít s ní není možné. Pokud si myslíš, že vám zanechá byt, je to iluze. Chce tě jen mít u sebe a kontrolovat, to už jsme zažily.“
Hosté zůstali dlouho, pronášeli pochvalné řeči, snědli skoro vše a odcházeli domů s výslužkou v podobě speciálně koupených zákusků na cestu. Po odchodu posledních hostů se oslavenkyně vrátila do svého pokoje bez poděkování a donutila Olgu umýt nádobí do rána. Ani potom moc nespala, protože v deset ráno vstoupila Pavla do pokoje s návrhem jít na nákupy, protože chtěla utratit peníze z dárků.
„Takhle už to dál nejde a nechci, rozumíš?“ ptala se Olga manžela, jakmile zavřela dveře. „Nikde nejdu, nic mi nebrání pochopit její reakci.“
Petr také zůstal doma, Pavla byla naštvaná, pak udělala další scénu a všem vyprávěla, jak syn a snacha ji neváží a ubližují jí. Dva měsíce později Olga přesvědčila manžela, aby se přestěhovali do pronajatého bytu, aby žili dál od matky. Pavla to nechápala a dál pomlouvala snachu za to, že „zkazila synův život a vůbec neváží jeho matku“. Sama se považovala za ideální matku, jejíž děti jsou prostě nevděčné.
