Možná jste se setkali s tím zvláštním typem člověka, který pevně věří, že se celý svět točí kolem něj, a je mu jedno, že můžete mít své vlastní záležitosti. Můj švagr s celou rodinou k nám vždycky přijede na celý víkend. Švagrovu rodinu tvoří on, jeho žena, jejich dvě děti a bratr jeho ženy. Celá rodina k nám jezdí na noc. Příbuzní se nikdy ani nezeptají na naše plány a na to, zda je můžeme hostit, nebo ne.
Celý tenhle cirkus trvá už skoro rok a já už toho mám opravdu plné zuby. Návštěvy mám opravdu ráda, ale jen v rámci možností, a tady zjišťuji, že si nemůžu ani vyřídit své záležitosti nebo si alespoň v klidu odpočinout po náročném pracovním týdnu.
Místo odpočinku musím celý víkend stát u plotny a bavit hosty rozhovory, stlát jim postele a po jejich odchodu prát hory povlečení. Pokaždé jsem si kladla stejnou otázku, zda si uvědomují, že když přijedou nezváni, chovají se přinejmenším neslušně, i když jsou rodinní příslušníci. Možná bych nereagovala tak prudce, kdyby takové návštěvy byly vzácné, ale oni jsou u nás nejméně třikrát do měsíce.
S manželem se takhle nikdy nechováme k ostatním příbuzným, takže jsme je možná měli navštívit alespoň několikrát, aby poznali krásu takového chování na vlastní kůži. Požádala jsem manžela, aby si s nimi promluvil, ale on neví, jak jim to říct, protože se bojí, že je urazí. Možná mu to jen vyhovuje? Manžel mi odmítl pomoci, takže jsem musela jednat sama.
Nejdřív jsem přestala vařit o víkendu, což znamenalo, že hosté museli dojíst všechno, co zbylo z celého týdne, a kdyby mi najednou došlo jídlo, jít si vařit sama. Obejdu se i bez jídla.
Jednoho dne příbuzní seděli u stolu a čekali na večeři a jeden po druhém na mě začali vrhat tázavé pohledy. Řekl jsem jim, že ten den není nic k jídlu, takže pokud mají hlad, mohou si uvařit sami. Ve tvářích se jim zračila tichá otázka, ale neodpověděli a nevařili, jen vypili čaj a šli spát.
Aby toho nebylo málo, přestala jsem před každou jejich návštěvou uklízet celý byt. Jednoho dne si švagrova žena stěžovala, že bílé ponožky její dcery z nějakého důvodu zešedly. Řekl jsem jí, že na vytírání podlah prostě nemám čas, ale že jestli ji trápí čistota mého bytu, vždycky může situaci napravit sama, protože kbelík a mop stojí v koupelně. Na takové otázky se mě už nikdy neptala.
A co je možná nejdůležitější, přestal jsem se odsouvat do pozadí. Přestal jsem měnit plány, protože se u nás zastavili hosté. Nakonec bych měla mít svůj osobní život a chci ho mít, trávit čas s lidmi, které mám ráda. Když přišli hosté, seděla jsem s nimi hodinu a pak se omluvila , mám své vlastní záležitosti. Pokud můj manžel chce, tak ať baví rodinu. A pokud bych ten den neměla nic naplánovaného, schválně bych se pustila do generálního úklidu, abych s nimi také strávila co nejméně času.
Jednou po další takové návštěvě můj švagr.
řekl mému manželovi: “Myslím, že nám došel čas?”. Jak na to proboha přišel. Od té doby k nám milí hosté přicházejí na návštěvu jen po úvodním rozhovoru a bez přenocování, a to mnohem méně často. Museli jste někdy takovou situaci řešit a jaké řešení jste z ní vyvodili?
