Nedávno se v našem domě v Praze na Vinohradech objevil nový dvorníč. Pracuje bezvadně, smetá po schodech, pravidelně myje vstupní halu. Všechno jde podle plánu a stížností na něj zatím nemám. Jenže…
Dříve zde pracovala dívka, Vendula Nováková, která nám z podchodu vytvořila něco jako devítapodlažní předhala velkého domu. Při vstupu do té už dlouho potrhané chodby vždy rozprostřela koberci, což vypadalo směšně a naprosto nepatřičně. Navíc se ten koberec stále někdo roztrhával, ale Vendula vždy přinesla nový a opět pečlivě zakryla drsný beton i vyčnívající výztuž, čímž zachránila nohy obyvatel před úrazy a rozbitými podpatky.
Na všech devíti podestavěných oknech se pyšnily květináče, keramické sošky a podivné želvičky. Na těch parapetech se nikdy neobjevila ani gramová prašinka.
Jednoho dne do bytu na šestém patře vjel chlap, rád se radoval po životě cigaretami, alkoholem a zřejmě i něčím silnějším. Květináče se proměnily v popelníky, hromada lahví překvapila levným výběrem, a sošky se rozbily a byly rozdrceny botami na drobné kousky. Obyvatelé se vyhýbali hlučné partě, báli se nepředvídatelné reakce mladíků. Přesto se Vendulce Novákové podařilo s kluky spřátelit, nejen zachovat si své květináče, ale i nějakým kouzlem přimět je přemístit svůj klub do neznámého směru. Hlasité večírky v podchodu utichly a mezi květináči nyní stála pěkná popelnička, kterou Vendula pravidelně čistila a myla.
Nejvíc na ní zapůsobila ne jen její výjimečná pracovnost. Vstávala brzy ráno, uklízela podchod, něco si pod nos nahlas bzučela a důkladně myla výtah i madla alkoholickým roztokem. To ještě před tím, než se dezinfekce stala povinností v boji s viry.
A také to, jak přátelsky komunikovala s obyvateli, kteří zpočátku svým chováním výrazně rozšiřovali její úkoly. Když denně čistila trávu a keře od nekonečného množství nedopalků za domem (což jsem sám nechtěl připisovat do popisu dvorníka), Vendula milou řečí mluvila s kuřáky na balkónech a nikdy jim nevyčítala jejich necivilizovaný zvyk kouřit si pod nosem. Jen povídala o různých povětrnostních kulisách a klidně odstraňovala stopy jejich nešvaru. Po čase se, jako by zázrakem, nedopalky přestaly zkrývat zadní zahradu. Pak naše dvorníčka (nebo jak se to dnes říká dvorníčná) rozkvetla a pod okny začaly růst tulipány, černokvětky a bohaté chryzantémy.
Nejvíc mě ohromilo, jaký vzhled Vendula Nováková měla, když nenosila svou oranžovou uniformu. Perfektní make-up, účes, povinné podpatky za každého počasí a stylové oblečení jen v pastelových tónech. Vytvářela dojem, že po úklidu a vylepšení našeho podchodu míří rovnou k dvora anglické královny jen chyběla čepička.
A ještě, Vendulu z práce vždy vyzvedával manžel. Vyšel z auta, podal své paní malou květinku a něžně ji políbil na čelo. Vždy!
Konec srpna mi babičky na lavičce řekly: Naše Vendulce zítra končí práce, pak jde do důchodu! Co se s podchodem stane?
Následující den jsem koupil kytici květin pro Vendulu Novákovou. Chtěl jsem jí udělat radost, i kdyby jen malou. A jaké překvapení mě čekalo, když u jejího šatníku, kde se schovávaly koště, smetáky a houby a kde se tak často měnil její vzhled, stáli lidé z našeho domu. Někteří, jako já, přinesli květiny, někdo přinesl šumivé víno a koňak, babičky křičely a podávaly Vendule zaražené koláče a sklenice nakládaných okurek. Pak nově důchodce přepadli kluci ze šestého patra ti samí, kteří kdysi rozbíjeli její květináče a strašili celý podchod. Učili 65letou Vendulu pořídit stylové selfie a něco záměrně ukazovali v telefonu. Myslím, že ji zaregistrovali na Instagramu i TikToku.
Manžel organizátora té náhlé důchodové oslavy byl trochu zmatený a do kufru svého auta naložil květiny, koňaky a zásoby jídla od našich místních babiček.
Nejvíc však nechápala sama Vendula Nováková. V klasické šaty mandlové barvy, s nití perel a o něco výraznějším líčením než obvykle, poslouchala sousedy a snažila se co nejvíc neplakat.
Možná si uvědomovala, že žádného z jejích kolegů takhle do důchodu neodloučili. Nikdy a nikde. Nebo možná intuitivně chápala, že svým skromným a naprosto neoslavovaným úsilím učinila nás, obyčejné obyvatele obyčejné devítipodlažní rezidence, o kousek lepšími a laskavějšími.
