O váš otec nám kazí všechny oslavy, oznámila matka synovi.
– Eva navrhuje, abychom se všichni zítra sešli v restauraci nebo v kavárně, – radostně sdělil Ota své matce prostřednictvím videohovoru.
– Dobrá myšlenka, ale ať si Evička sama vybere místo, abychom nemuseli měnit podnik při objednávání, – klidně požádala syna Tania Bonifacová.
– Už jsme vybrali, neboj se. V naší čtvrti otevřeli nový podnik, tak ho zítra otestujeme, – pokračoval nezaujatě syn.
– Nový… No dobrá, pošli mi adresu a napiš, v kolik máme s tatínkem přijít, – rezignovaně souhlasila Tania.
– Už jsem to poslal, – řekl Ota a vypnul telefon.
Brzy na to přišla Tania zpráva s podrobnostmi. Měla dvě snachy a jednoho zetě a udržovala dobré vztahy se všemi kromě Evy.
Tchyně se do Evy nemontovala a nevnucovala jí žádné rady, naopak se jí snažila vyhýbat.
Problémem bylo, že dívka neměla stolovací etiketu a postrádala smysl pro takt.
Před pár měsíci byli všichni v restauraci a místo aby si užívali společnost a jídlo, byli nuceni poslouchat Eviny stížnosti.
Buď jí nechutnalo jídlo, nebo na ni prý číšník špatně pohlédl a zapomněl se usmát, nebo bylo menu příliš chudé.
Kvůli poslednímu argumentu museli několikrát měnit restauraci.
I tehdy se Eva na něco stěžovala. Objednala si salát a poprosila, aby ho připravili bez cibule.
– Váš salát bez cibule, jak jste si přála, – řekl číšník, když přinesl jídlo.
– A co to je na tom salátu? – zeptala se nespokojeně Eva, ukazujíc na větvičku kopru.
– To je kopr na ozdobu, – odpověděl nechápavě číšník.
– Požádala jsem vás, abyste mi dal kopr do salátu? – pokračovala Eva nadále nespokojená.
– Pokud chcete, odstraním ji, v salátu kopr není, – nabídl číšník.
– Odstraňte celý salát, znechutili jste mi chuť… Přineste mi koktejl, – rozkazovala Eva a obrátila se k oknu.
Všechna její přání byla splněna a personál neprotestoval. Atmosféra večera však byla pokažena.
Eva seděla nespokojená s nadutými rty, zatímco ostatní jedli a bavili se, což činilo návštěvy restaurací s ní nesnesitelné.
Dokonce ani rodinné sešlosti se neobešly bez excentrických situací. Evina náladovost kazila každé posezení.
Na pohřbu Otovy tety si také našla důvod ke stížnostem.
– Kdo dělal ty palačinky? Jsou gumové! – vykřikla během vzpomínky.
– Miláčku, nemusíš to rozhlašovat, prostě je nejez, – pokusila se ztišit ji Tania Bonifacová, všímajíc si pohledů ostatních.
– Co jiného tu tedy máme? Svému psovi vařím lépe, i alkohol a džus jsou příšerné, – ohrnula Eva nos.
– Nepřišli jsme sem na jídlo, ale za účelem rozloučení, tak se prosím snaž respektovat tu situaci a přestaň si stěžovat, – tichým hlasem jí domlouvala tchyně.
– To je právě ono! Pozvali jste mě rozloučit se, ale není tu co vzpomínat, – smutně zabručela Eva.
Vypadalo to, že je situace uzavřená, ale opak byl pravdou…
Později Taně několik příbuzných volalo s rozhořčením a sdělili jí, jak Evina udýchaná tvář při vzpomínce na jídlo kazila celou akci.
Bylo jí to trapné a rozhodla se nikdy nevzít Evu na podobné události.
Blížilo se střetnutí u příležitosti Taniiných narozenin a Eva s manželem přislíbili účast.
S vědomím tohoto Tania řekla všem, že se necítí dobře a odložila oslavu na neurčito.
Žena věděla, že Ota na konci měsíce odjíždí služebně. Na to čekala.
Předem si vymyslela plán, jak oslavit narozeniny bez Evy.
Jakmile jí Ota zavolal z jiného města, začala rozesílat pozvánky ostatním dětem.
Samozřejmě, Eva nedostala o plánované rodinné oslavě žádné informace.
Narozeniny Taniy Bonifacové proběhly veselostně a tentokrát nebyli žádní nespokojení hosté.
Nemusela poslouchat nikdo poznámky na jídlo nebo pití. Poprvé za dva roky si mohla užít zábavu se svými dětmi.
Za tento moment štěstí však zaplatila hned následující den.
Někdo z hostů zveřejnil fotografie z akce na sociálních sítích a Eva je uviděla.
– Haló, Tania Bonifacová, vy jste slavila narozeniny? – zeptala se s hořkostí v hlase.
– Ano, proč bych čekala, už tak jsem to odkládala několik týdnů, – přiznala se tchyně.
– A proč jste mě nepozvali?
– Ota odjel za prací a tobě samotné by asi bylo smutno…
– S vámi mi nikdy není smutno, zbytečně jste si to mysleli. Proč jste nepočkali, až se Ota vrátí? – podezíravě se otázala Eva.
– Proč, proč… Protože mu jeho manželka kazí všechny oslavy s kyselým obličejem! – rozhořčeně odpověděla Tania Bonifacová a okamžitě litovala svých slov.
– Cože?! Já že kazím? Myslela jsem si, že jste dobrá žena, ale jste jen had, – vzlykala Eva a zavěsila.
O několik hodin později jí Ota zavolal a začal moralizovat.
– Proč se tak chováš k mojí ženě? Co jsme ti udělali špatného? – rozhořčeně útočil na matku syn.
– Nic jste mi neudělali, ale Eva pořád kazí oslavy a ty to neřešíš, – odhalila karty Tania Bonifacová.
– Jak to kazí? – užasle se ptal syn.
– S jejími rozmary a kritikou, není možné s ní ani do restaurace, ani sedět u jednoho stolu doma! Všude si stěžuje a je nespokojená, – konečně se vyjádřila žena.
– Je jen přímá a upřímná, narozdíl od tebe, ke které se chová jako k matce.
– Přímá a nevychovaná jsou dvě odlišné věci. Jestli chce být jako dcera, měla by se podle toho chovat a ne jako rozmazlené dítě!
– Dobrá, budu ji sledovat a vysvětlím, jak by se měla chovat. Ale tobě slíbím, že ji vždy pozvu na oslavě, – překvapivě slíbil Ota.
– Dobře, ale jen pod tvojí zodpovědností. Uvidíme při příštím sezení, – neochotně souhlasila Tania.
Samozřejmě Eva se nezměnila, snažila se ovládat a nedělat scény, ale moc se jí to nedařilo.
Taně Bonifacové nezbylo nic jiného než mávnout rukou a nepozorovat nevhodné chování snachy.
Už si nechtěla znepřátelit Otu, a tak si zvolila menší zlo.
