Po svatbě jsme bydleli u tchyně. Bydlel tam i manželův mladší bratr. O půl roku později si švagr přivedl domů potenciální manželku. Tchyně se ke mně chovala dobře, nebyly mezi námi žádné konflikty. Samozřejmě mi dávala rady, učila mě sekat zelí a vařit boršč.
Jednou jsme s manželem pili čaj a tchyně přišla do kuchyně. Vytáhla z kapsy mazanec a položila ho na stůl. Řekla : “Okořeň si svůj osobní život”. S manželem jsme byli ohromeni. Pak mi došla trpělivost a začala jsem naléhat, abychom se odstěhovali.
- Přestěhovali jsme se na druhý konec města, takže jsme s tchyní přicházeli do styku jen zřídka. Našla si další oběť – svou novou snachu Marii. Poslouchala ji a snášela všechny její lekce. Tchyně samozřejmě vedla k tomu, že se chtěl odstěhovat i její nejmladší syn.
A o nějaký čas později přijela tchyně na přátelskou návštěvu. Tušila jsem zádrhel – nemýlila jsem se. Obědvala s námi, povídala si, a když jsme se loučily, podívala se mi na nohy a řekla:
– Jakou máš velikost? Chci plést ponožky.
Bez přemýšlení jsem jí odpověděla, i když jsem měla mlčet. Po několika dnech se vše vyjasnilo.
Maria mi poslala obrázek dárku, který pro mě tchyně připravila. Byly to obnošené tenisky z obchodu s použitým zbožím. Tchýně do nich dala kožešinové vložky, aby působily sezonněji.
Jak mám tento dárek přijmout? Jak si nezkazit Vánoce? Nechápu její motivy. Když nemá peníze, ať si uplete ponožky, koupí cukroví nebo přání. Samozřejmě je nebudu nosit.
Jak byste na takový dárek reagovali vy?
