O ničem tvém tady není
– Já se nechci hádat s mámou, pochop to správně – žvatlal Igor.
– Tak jí to řeknu sama. Je mi jedno, co bude dál – odpověděla Lenka.
Lenka už měla plné zuby celé situace a nechtěla dál snášet, co se děje.
Celý problém spočíval v tom, že Igor byl velmi klidný člověk a jeho matka toho zjevně využívala. Na rozdíl od něj byla Anežka Juráková docela průbojná žena.
Takové, jako ona, se říká: “Strč prst mezi dveře a kousne ti ruku.”
Kdyby o tom Lenka věděla o něco dřív, vše by bylo mnohem jednodušší.
Nějaký čas zpátky
– Kolik platíte za nájem?
– 12 tisíc korun – řekl Igor.
– To je šílené! Takové peníze! Takhle nikdy nenašetříte na vlastní bydlení – řekla Anežka Juráková.
– A co tedy máme dělat? Nechce se mi žít na koleji s blechami a alkoholiky – zamračila se Lenka.
– Samozřejmě že ne. Mám lepší nápad.
Tchyně navrhla, aby se přestěhovali do jejího rodinného domu. Místa měla dostatek. Celkem čtyři pokoje. Můžete si vybrat.
– No, to je dobrý nápad. Mně se líbí – odpověděla radostně Lenka.
Ovšem Igor byl evidentně ne tak nadšený z matčina návrhu a slušně řekl, že si to ještě promyslí.
Jakmile se pár vrátil do pronajatého bytu, Lenka ihned začala mluvit.
– Jak myslíš, že si to ještě promyslíme? O čem tu chceš vůbec přemýšlet? Igore, měli bychom to přijmout. Už mě nebaví každý měsíc platit dvanáct tisíc. Takhle opravdu nikdy nenašetříme na vlastní bydlení.
Igor jen zavrtěl hlavou.
– Lenko, ty mou matku neznáš! Ona se zpočátku jeví jako velmi milá a vstřícná.
– No tak, to jsou tvoje dětské křivdy. Proto přeháníš.
Někdy v dětství.
– Mami, to jsou moje peníze – začal plakat malý Igor, kterému bylo 10 let.
– Tady nic tvého není – řekla Anežka Juráková přísným hlasem, zatímco vlhčila prsty slinami a počítala peníze.
– Ale dostal jsem to k narozeninám.
– Všechno v tomto domě patří mně. Zapamatuj si to.
Igor si to skutečně dobře zapamatoval a nechtěl žít s matkou, ale Lenka se nechtěla jen tak vzdát.
Nakonec ho přemluvila, aby souhlasil.
Kupodivu zpočátku se jim s Anežkou Jurákovou žilo dobře. Maminka se do jejich života skoro vůbec nepletla.
Jenže každým dnem se její požadavky začínaly zvětšovat. Obzvlášť po měsíci, když si uvědomila, že se tu pár skutečně usadil.
Anežka Juráková začala požadovat, aby teď platili nejen za jídlo, ale i část za bydlení.
– Promiňte, moji drazí, ale za elektřinu a vodu se platit musí. A moje důchod není z gumy.
– Igore, tvoje matka má pravdu. Naprosto s ní souhlasím – přikývla Lenka a pokračovala v pojídání smažených brambor.
I žena se měla dobře. Nikdy zvlášť ráda nevařila a teď za ni vařila tchyně. Akorát že taková „restaurace” je stála mnohem víc.
Ano, Anežka Juráková se nebála za to požadovat peníze. A každým měsícem ta částka jen rostla.
– Lenko, nemyslíš, že teď utrácíme víc peněz, než když jsme byli na pronajatém?
– Proč si to myslíš? – překvapeně se na něj podívala žena.
– Jen si to spočti. Náklady na energie, za jídlo, vaření, různé výdaje. Tady se určitě utrácí víc než dvanáct tisíc.
– Možná…
– Říkám ti, že jsme začali šetřit mnohem méně, než jsme se sem přestěhovali.
Rozhodli se tedy vrátit do nájemního bytu. Jenže Anežka Juráková měla i na to svůj plán.
– Ale neblázněte. Zůstaňte a žijte tu, jak dlouho chcete. Mimochodem, potřebuju tady pomoct s rekonstrukcí. Z důchodu přece nebudu najímat dělníky.
A opravdu, mladým lidem nepřipadalo správné opustit matku. A navíc už tu byli zvyklí. Museli pomoci.
Nakonec Anežka Juráková naznačila, že na rekonstrukci nemá dost peněz.
– Vždyť víte, jaké jsou teď ceny! Poslední půlrok šly rychle nahoru!
– Ano, ano, rozumíme. Určitě pomůžeme, že Igore?
– Ano.
Anežka Juráková dobře viděla jeho tvář.
– Igorku, něco se ti nelíbí?
– Všechno je v pořádku, mami.
– Dobře, snažím se to dělat pro nás. Abychom se tu všichni měli dobře.
Nakonec opravili celý dům. Ne v jedné místnosti, ale rovnou ve všech čtyřech. Anežka Juráková trvala na tom, že je lepší to udělat teď. Než ceny vzrostou ještě víc.
Potom přímo řekla, že potřebuje novou pračku a myčka taky není k zahození. Ruce přeci nejsou z železa.
Samozřejmě jí všechno koupili.
Jenom to mělo háček. Nákup bytu se odsouval na stále delší dobu.
Uplynuly dva roky.
Igor a Lenka jasně vnímali, že požadavky Anežky Jurákové každým rokem rostou.
Kdyby žili sami, už dávno by si našetřili na nový byt. Alespoň by si vzali hypotéku, ale všechno šlo jinak.
– Nechci se hádat s mámou, pochop to správně – žvatlal Igor.
– Tak jí to řeknu sama. Je mi jedno, co bude dál – odpověděla Lenka.
Lenka už měla plné zuby celé situace a nechtěla dál snášet, co se děje.
– Dobře, pochopil jsem tě. Něco vymyslím.
A tak Igor dostal geniální nápad.
– Mami, musíme si promluvit.
– O čem?
– Pamatuješ si, že jsi říkala, že celý dům je pro tebe moc velký?
– A co?
– Možná bychom ho mohli prodat a pořídit byt pro všechny. Myslím samostatný i pro tebe a pro nás.
Nasledovala reakce, kdy Anežka Juráková vyskočila a začala na syna křičet:
– To ses zbláznil? Nikdy v životě!
– Proč?
– Protože to je můj dům a já tu budu žít.
– A my?
– A co vy? Někdo vás odsud vyhání?
Igor pochopil, že Anežka Juráková měla plán od samého začátku.
– Ne, ale chceme žít samostatně.
– Tak si kupte byt a žijte tam. Co na tom, že na to nemáte, to už je váš problém. Musíš víc pracovat, Igorku!
„Jo, aby ti mohl dát ještě víc“ – pomyslel si Igor, ale mlčel.
– Takže, chceš, žij tady, nechceš, běž na nájemní. Ale měj na paměti, že i tam ceny stouply.
Lenka usoudila, že je čas, aby se do toho vložila, protože Igor s matkou opět nezvládal.
– Anežko Juráková, ale my jsme investovali peníze do tohoto domu a Igor má pravdu.
– Jdi a prokaž to právně. Jsem tu majitelka a vše, co tu je, je pouze moje. Kdo se mu to nelíbí, ať si jde.
Nakonec Igor a Lenka pochopili, že žít s Anežkou Jurákovou není ten nejlepší nápad. Rozhodli se vrátit do nájmu a šetřit na vlastní bydlení.
Teď uvažovali o tom, že uspoří alespoň na první hypotéční splátku.
Anežka Juráková si na život nestěžovala. Naopak, zvala příbuzné na návštěvu a chlubila se, jakou krásnou rekonstrukci udělala. A taky že už nemusí prát věci ručně ani mýt nádobí.
„Nejdůležitější je udělat včas správné rozhodnutí“ – řekla svou oblíbenou frázi znovu a pokračovala v pití čaje s sladkostmi.
