– To je špatně!!! Vždyť je to jeho matka! Může ji přece dát k sobě domů! – Takové výroky zaznívají z úst blízkých mého manžela. Vím, že stejný názor mají i moji přátelé, ale nikdo mi to neřekne do očí. Důvodem je situace s mou tchyní.
Barbaře je 83 let, váží přes sto kilogramů a je často nemocná.
– Proč si Barbaru nevezmeš k sobě? – zeptal se před několika lety můj bratranec – Je dobře, že jí denně pomáháš, ale co když se něco stane v noci? Je to pro ni samotnou těžké. Vždyť tvůj Daniel je její jedinou oporou.
Je jasné, že se o babičku postará její jediný syn, jeho jediná žena a její jediný vnuk. Za posledních pět let Barbara ani jednou neopustila byt. Bolí ji nohy a její váha jí brání v pohybu. Všechno to začalo před třiceti lety. Tehdy byla tchyně energická, mladá, zdravá a panovačná.
– Koho jsi mi přivedla? – rozhořčila se matka mého budoucího manžela Daniela. – Kvůli “tomu” jsem ti obětovala celý život?
Po těchto slovech jsem mlčky kráčela k autobusu. Matka mého manžela tehdy bydlela na prestižním předměstském sídlišti ve velkém, krásném domě. Její manžel zastával vážné postavení, a tak si Barbara dlouho žila dobře, i když její choť už dávno zemřel. Toho dne mě Daniel dohonil a šel se mnou. Měla jsem na manžela štěstí: neposlouchal slepě svou matku. Starších si však váží. Snažil se mě uklidnit a vysvětlit mi, že je to prostě taková matčina povaha.
Po svatbě jsme začali šetřit na vlastní byt. Daniel odjel a půl roku se nevrátil. Pracoval. Během několika let se nám podařilo koupit dům a pak jsme ho dostavěli. Barbaru jsme moc často nenavštěvovali. Dokázala o mně Danielovi a všem známým vyprávět nesmysly. Víš, moje snacha mu nedovolí, aby matce pomáhal. Jak to myslíš, že mu to nedovolí? A tak dále.
Rozhodla se přestěhovat do města, ale peníze, které dostala za dům, jí nestačily. Navrhla, abychom jí přispěli, a slíbila, že byt odkáže našemu synovi, svému vnukovi. Ale u notáře najednou řekla, že byt by měl být odkázán jí , protože jí kamarádka řekla, že takhle babičky často zůstávají bez domova. A pak řekla, že byt odkáže někomu, kdo se o ni ve stáří postará. Chtěla být paní domu! Říkala, že ji podvedeme a nic jí nenecháme.
Od té doby uplynulo téměř dvacet let. Všichni v notářské kanceláři slyšeli její nářky a nám to bylo velmi nepříjemné. Rozhodli jsme se, že to necháme být. Nastěhovala se k nám téměř okamžitě a nedovolila nám ani drobnou rekonstrukci. Bydlela tam skoro měsíc a pak si začala stěžovat, že je všechno staré, padá a rozbíjí se. Tchýně vše svedla na mě : našla jsem jí špatný byt a chtěla ji podvést.
Barbara milovala děti své sestřenice, ale vlastní vnouče ignorovala. Dokonce předstírala, že si nepamatuje datum jeho narození! Před několika lety tchyně onemocněla. Přibrala tolik, že se jí špatně pohybovalo po domě. Přinesla jsem jí zdravé, lékařem předepsané jídlo. Barbara však nadávala a odmítala jíst s tím, že ji dobře živí jen její bratranec a že ji nechávám hladovět.
Vloni mě manžel začal žádat, abych ji vzala k nám. Podle něj maminka vše pochopila a uvědomila si, že musí poslechnout lékaře.
– Fajn – souhlasila jsem. – Ale mám podmínky: že kuchyň bude k dispozici jen mně, že tu budu vařit a rozhodovat o tom, co budeme jíst, jen já a že tu nebude nikdo z jejích bratranců.
Tchyně byla rozhořčená a nechtěla jet, protože si myslela, že přijde a bude vládnout našemu domu. Ale my máme jen jednu právoplatnou paní! To jsem já! Musela jsem ji navštěvovat, uklízet, vařit, dokonce i přespávat. A oblíbená sestřenice vyjádřila obavy o svůj osud jen po telefonu.
Tchyně si do telefonu stěžovala, že ji nechávám hladovět: nedávám jí sladkosti ani uzené. Požádala mě, abych jí přišla přinést dort. Ta však s odvoláním na svůj nabitý program návštěvu odložila. Přestože bydlela třikrát blíž než já. Přišla jen jednou za měsíc, aby přinesla něco nezdravého , zatímco já jsem se o ni starala denně.
Jednoho dne tchyně zavolala sestřenici a stěžovala si, že se jí ztratil náhrdelník a křížek. Sdělila mi, že jsme ji ten den byly obě navštívit, ale byla si jistá, že jsem je vzala já.
Beze slova jsem jí položila jídlo na stůl a sebrala řetízek a křížek, které jí spadly z nočního stolku. Doma jsem o všem řekla manželovi a rozhodla se, že už k ní nebudu chodit. Navrhla jsem, abychom ji poslali do domova důchodců. Daniel souhlasil.
